19. 4.

QUASIMODOGENITI - 1. neděle po Velikonocích - v pořadí 2. velikonoční
Touto nedělí končí velikonoční oktáv, ale velikonoční doba stále trvá a vrcholí až slavností Seslání Ducha svatého. Tato neděle je nazývána Dominica in albis - neděle v bílém, protože katechumeni, kteří přijali křest o VIGILII na Bílou sobotu, přicházeli do chrámů oblečeni do bílých křestních rouch.
V lidové tradici se tato neděle nazývá Provodná, doprovází totiž onu jedinečnou událost 1. dne po sobotě, kdy Pán byl vzkříšen. Odtud koledníci vyslovovali: Hody, hody doprovody. Tj. jakoby přání do času od neděle velikonoční do další neděle.

Píseň č. 329 - Slyšíš zvony

Ve jménu Otce i Syna(+) i Ducha svatého.

Milost Ježíše Krista, Pána našeho, slavně vzkříšeného, ať je s vámi se všemi.

Jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste okusili, že Pán je dobrý'! Aleluja!

1. čtení Skutky apoštolské 2, 14a.22 - 32

Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. 23 Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. 24 Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. 25 David o něm praví: 'Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; 26 proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději, 27 neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach. 28 Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí.' 29 Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. 30 Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; 31 viděl do budoucnosti, a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. 32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.

Píseň č. 258 - Kristus Pán, Král věčné slávy - 1. a 2. sloka

Modlitba: Nebeský Otče, ve velikonočním tajemství jsi ustanovil novou smlouvu smíření. Dej, ať všichni, kdo se znovuzrodili z vody a z Ducha svatého v obecenství těla Kristova, svým životem zachovávají to, co vyznávají svou vírou. Vždyť za naše vykoupení prolil svou krev tvůj milovaný Syn, jenž v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po věky věků. Amen.

2. epištolní čtení 1. list apoštola Petra 1, 3 - 9

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5 a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. 6 Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, 7 aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. 8 Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, 9 a tak docházíte cíle víry, spasení duší.

Píseň č. 258 - 3. sloka

Evangelium Jan 20, 19 - 31
Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám." 20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. 21 Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." 22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. 23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." 24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25 Ostatní učedníci mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." 26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám." 27 Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" 28Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh." 29 Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." 30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. 31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sestry a bratři, pokoj vám. Dnešní evangelium navazuje na událost časného rána prvního dne po sobotě, kdy hrob, kam uložili Ježíšovo tělo, zůstal prázdný. Snad právě proto křesťané slaví tento den - neděli - jako den vzkříšeného Pána. V raně křesťanských dobách v návaznosti na židovství byla neděle označována jako první den týdne. Tak tomu bylo později i ve starých kalendářích, neděle stála na prvním místě týdne. Přišly však časy, kdy se dostala do závěru týdne, vlastně až na chvost, neboť lidé zapomněli na to, co tvoří podstatu tohoto dne. Konečně i pojmenování označuje toto jako příležitost k nicnedělání. A při tom existují označení v jiných jazycích jako Dominica, Dimanche, Domingo - nejlépe v ruštině Vosskresenije jako den Páně, den "který učinil Pán" (Ž 118, 24), abychom se v něm radovali a společně jásali, připomínají jeho význam pro náš život.
Dnešní evangelium, tradičně čtené v tomto čase, nás uvádí do jeruzalémského večeřadla. Za večera se tam shromáždili Ježíšovi učedníci za zavřenými dveřmi. To nám připomíná jakoby i naši situaci, kdy kvůli pandemické chorobě jsme zavřeni také ve svých domovech. Učedníci byli zahlceni strachem před pronásledováním ze strany Kristových nepřátel. Mnozí z nás v současné době jsou také zahlceni strachem, pociťují ohrožení svých životů. A tu se děje něco nepředstavitelně podivuhodného. Do prostoru vstupuje vzkříšený Pán, který, když po něm zatoužíme, může přijít také do našich domovů, všude tam, kde se i hrstečka shromažďuje v jeho jménu. Ježíš přichází k učedníkům, kterých bylo právě jen deset. Pochopitelně mezi nimi nebyl už Jidáš, chyběl Tomáš, který asi převzal úkol postarat se o nákup. Ježíš učedníky pozdravil: "Pokoj vám." Jedná se o jedinečný pozdrav, který zaznívá i v liturgii před čtením evangelia, před přijímáním večeře Páně. Onen pozdrav přijímáme, ale také si předáváme. Pokoj vám - je prastarým pozdravem, který byl běžný v pospolitosti vyvoleného národa. Šalom zaznívalo při příchodu i odchodu. V onom pozdravu je zahrnuto vše dobré, poklid duší i srdcí. V Ježíšově podání toto přání dává poznat a přijmout příchod mesiášské spásy. Kristus přichází v nové dimenzi, vždyť vstoupil zavřenými dveřmi, ale představil se jako týž, který s učedníky chodil, na jeho těle byly viditelné stopy utrpení. Příchod Ježíšův radikálně změnil atmosféru ve večeřadle. Najednou strach, smutek byly zahnány. Vidět Pána, setkat se s ním, přijímat jej. Nemůže být větší radosti. Vždyť Pán Ježíš to při své řeči na rozloučenou předpověděl. "Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost (J 16, 20). Pak i my spolu s učedníky slyšíme slovo o vyslání. On jako poslušný Syn, jehož nebeský Otec poslal do světa, dává apoštolům, ale také jejich nástupcům i nám poslání. Nebát se, vykročit k lidem, hlásat poselství o spasení, tedy i o záchraně v dobách přicházejících zkoušek, dokonce i v hodince poslední. On vstal z mrtvých a k nám přichází zaslíbení, že i my z mrtvých vstaneme. To má být a je jistotou naší víry.
Setkání učedníků ve večeřadle dostává letniční náboj, stává se předzvěstí svatodušních událostí, jak o nich čteme ve 2. kapitole Skutků apoštolských, kdy Petr v síle Ducha svatého se nebál a pronesl svědectví, kdo a kým je Kristus.
Sestry a bratři, slyšíme pak, že Ježíš na ně dechl, což nám připomíná zprávu z Knihy Genesis, kdy Hospodinovo dechnutí se stalo zdrojem života při stvoření člověka (Gn 2, 7), začátkem nového stvoření. Tato událost předznamenává přicházející nový věk - věk Ducha svatého, jenž byl katalyzátorem zrodu církve Kristovy. Učedníci jsou takto zplnomocněni Pánem k úkolu působit ve světle spásy. Oni se takto stávají jeho zástupci na této zemi, oni vyzývají lid k pokání, které zbavuje tíži na duši, zbavuje obavy a strachu. Příběh pokračuje Tomášových příchodem, jemuž jeho druhové sdělují úžasnou novinu: "Viděli jsme Pána." Učedník Tomáš - jinak Didymos tj. Dvojče - je tradičně označován jako nevěřící. Toto spojení snad zná každý člověk, byť by neznal a nečetl Bibli. Nevěřící, pochybující, chtějící vše empiricky zjistit, hledající důkazy. Po zprávě svých druhů se vyjádřil, že neuvěří, dokud sám Ježíše nespatří, dokud nevloží do stop po hřebech svůj prst a ruku do rány v boku.
O Tomášovi máme svědectví v Janově evangeliu, že byl rozhodný. Když přišla zpráva o Lazarově skonu, chtěli učedníci Ježíše zadržet ve strachu. Ale Tomáš jim řekl: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním." (J 11, 16). Byl také zvídavý, chtěl odpověď na vše, čemu právě nebyl porozuměl. Položil dotaz svému Mistru.: Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" (J 14, 5). A to bylo impulzem k Ježíšově odpovědi v sebepředstavujícím výroku. "Já jsem ta cesta, pravda i život." (J 14, 6a).
V Tomáš i nám, sestry bratři, nastavuje zrcadlo. Cožpak leckdy nikdo z nás ve svých dnech nepochyboval, nebyl nalomen ve své víře? Čas se posunul - přišel osmý den (odtud oktáv), další den po sobotě. Učedníci i s Tomášem byli shromážděni ve večeřadle. A opět se opakuje to, co ta desítka zažila před týdnem. Pán vstoupil a pozdravil. "Pokoj vám." Obrací se k Tomášovi. On neodsuzuje, nevyčítá, nevnáší pohrdání nad učedníkem, který pochybuje. Je stále týž - empatický, milující, který vidí do srdce každého člověka. Sám ho vybídl, aby se ho dotkl a vložil prst do rány a ruku do jeho boku. Aby se stal věřícím, nepochybujícím. To Tomáš, spatřiv Pána, nemusel už učinit. Z jeho úst vyšlo jen jedinečné vyznání: "Můj Pán a můj Bůh." A to se stalo vyznáním prvních křesťanů. Ježíš je Pán. Vyznání, které bylo v kontrastu s vyznáním tehdejších občanů římské říše, kteří císaře uctívali jako boha a pána. Tomáš uviděl a uvěřil. Po něm celé generace věřících křesťanů, kteří neviděli, a přece uvěřili, neboť se jim dostávalo svědectví, jež přecházelo z generace na generaci, mnozí zakusili Kristovu dobrotu a lásku, která je potěšovala i povzbuzovala, dala impulz ke službě potřebným i k díkůvzdání za dar života a stala se jistotou na život věčný. Vždyť jak je psáno v Listě Židům: Kristus včera i dnes, tentýž jest i na věky." (Žd 13, 8). Ježíš v závěru blahoslaví ty věřící, kteří neviděli, ale uvěřili. Neboť nepotřebují hmatatelné důkazy. Oni mohou stále přijímat dotek jeho Slova, dotek, když jej jako živého Pána přijímají ve svátosti, když pociťují i dotek jeho přítomnosti v církvi, jejímž je Pánem a je její hlavou. Církve, která skrze zaslíbeného a seslaného Ducha svatého je pokračovatelkou Ježíšova poslání i v dnešním světě - držet se naděje proti beznaději, milovat, budovat království nových vztahů. Jak píše apoštol Petr.
Abychom se radovali, i když procházíme krátce zármutkem mnohých zkoušek, a to proto, aby naše víra byla prozkoušena jako zlato v ohni.
Petr nás povzbuzuje snad i po oné zkušenosti toho večera prvního dne i toho osmého dne po sobotě. A tak si jeho slova převeďme z 2. osoby množného čísla do první osoby. Ač jsme Krista neviděli, milujeme ho, ač ho nyní nevidíme, přece v něho věříme a jásáme nevýslovnou, vznešenou radostí, a takto jen dojdeme cíle naší víry, spasení duší.
Jedinečně jistotu víry ve Vzkříšeného vyjádřil poeticky Václav Renč:
Ó, blažení, kdo v tebe věří! Teď, nedbaje už stěn a dveří budeš k nim vcházet, host a Pán
a v rozžhavená srdce jejich se vlévati ne po krůpějích, ale jak déšť, jak oceán...
Mnozí ho spatří, mnozí tuší a mnoho vyvolených duší už hmatá světlo jeho stop.
A přátelé i nepřátelé šeptají kradmo, rozechvěle: On vstal! On vstal! Je prázdný hrob. Amen.

Vyznání víry:
Věříme v Boha, který jako věčná Pravda a Láska je Tvůrcem všeho. Věříme, že Bůh v Ježíši Kristu, Synu svém nejmilejším, sebe nám zjevuje a skrze Ducha Kristova k sobě nás vede. Věříme v život dokonalý, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.

Náměty pro přímluvy: možno doplnit
Prosíme za církev Kristovu po celém světě, prosíme za všechny služebníky církve, hlasatele evangelia, za všechny biskupy, kněze a jáhny a kazatele, za rady starších a všechny věřící, veď je svým Duchem, aby jejich službou byla probouzena pravá víra a láska Kristova a mezi námi rostla - Pane, smiluj se
Prosíme za to, aby Kristovo vítězství v celém světě zavládlo a mír národům přineslo - Pane, smiluj se
Prosíme za to, aby Kristovo vzkříšení našimi srdci proniklo a k životu věčnému nás přivedlo - Pane, smiluj se
Prosíme za naše rodiny i za všechny, které nosíme ve svých srdcích - Pane, smiluj se

Prosíme za naše děti, za studenty, aby využili tohoto času k vzdělávání a také aby našli vzor pro nalezení víry v Pána Ježíše a aby ho přijaly do programu svých dnů - Pane, smiluj se
Prosíme za nemocné, za naše seniory, posiluj je ve víře, dej jim zakusit svou lásku, ať se setkají s dobrou péčí ve svých rodinách, ale také v domovech důchodců a sociálních zařízeních - Pane, smiluj se
Prosíme za všechny země světa a za všechny lidi zasažené koronavirem, za všechny pozůstalé, kteří byli zasaženi smrtí svých blízkých a milovaných - Pane, smiluj se
Přivítej ve svém království všechny zesnulé - Pane, smiluj se
Další osobní prosby

Píseň č. 258 - 4. a 5. sloka

Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Aleluja! Žalm 117

Modlitba Páně - Otčenáš

Pán řekl Tomášovi: "Vztáhni svou ruku, sáhni si na jizvy po hřebech. Nepochybuj a věř." Aleluja!
Jan 20, 27

Modleme se:
Bože, děkujeme ti, že se i o letošních Velikonocích mohla naše víra rozhořet. Díky radostné, dobré zvěsti evangelia můžeme překonat malomyslnost a strach. Kéž ti všichni lidé vdávají díky za dar života skrze tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Amen

Požehnání: Pán s vámi. Ať vám Hospodin žehná a chrání vás, ať Hospodin rozjasní nad vámi svou tvář a je vám milostiv, ať Hospodin obrátí k vám svou tvář a obdaří Vás pokojem. Amen.

Píseň č. 260 - Buď tobě sláva - 3 sloky