Neděle 5. 4.

PALMARUM - 6. neděle postní 

Píseň č. 239 - Kristu Králi, Dárci spásy 

Ve jménu Otce i Syna(+) i Ducha svatého. Milost Ježíše Krista, Pána našeho, pro nás ukřižovaného ať je s vámi se všemi. Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Král izraelský! Hosanna na výsostech! Matouš 21, 9 1. 

čtení Izajáš 50, 4 - 7

4 Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. 5 Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. 6 Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy , neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. 7 Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben. 

Píseň č. 244 - 2 sloky 

Modlitba: Bože, chválíme tě za lásku, kterou jsi nás vykoupil skrze svého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, jenž dnešního dne slavně vstoupil do svatého města Jeruzaléme a byl provolán Mesiášem a Králem od lidí, kteří mu kladli do cesty své pláště a palmové ratolesti. Kéž všichni Krista jako svého Krále vždy vítáme a cestou do života věčného následujeme, toho, jenž v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po věky věků. Amen. 

2. epištolní čtení List Filipským 2, 5 - 10
5 Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: 6 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. 9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. 

Píseň č. 244 - 3. a 4. sloka 

Evangelium Matouš 21, 1 - 11 

1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky 2 a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3 A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: 'Pán je potřebuje.' A ten člověk je hned pošle." 4 To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: 5 'Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.' 6 Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. 7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. 8 A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. 9 Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!" 10 Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: "Kdo to je?" 11 Zástupy odpovídaly: "To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji."

Sestry a bratři, dnešní neděle tradičně zvaná Květná či Palmová je branou k nadcházejícím velikonočním svátkům. Připomíná nám počátek velkého velikonočního příběhu, který rozhodl o naší záchraně. Poselství této neděle zdá se být na první pohled optimistické. O události svědčí všichni čtyři evangelisté. Představují nám Ježíše Krista, Božího Syna, ale také další postavy, které ho obklopují v posledních dnech jeho pozemského života zradou i věrností, nenávistí, ale i láskou. I nám je dáno v tomto příběhu rozpoznání sebe samých. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma je naplněn pozoruhodnými obrazy, které slouží k pochopení faktu, kdo opravdu byl poslán k naší záchraně - Krista, který přišel a přichází i dnes k nám. Je to obraz krále, který se liší od panovníků světa, vládců, o nichž svědčí dějiny lidstva. V něm se naplnilo Izajášovo proroctví o trpícím služebníku. On je pravým služebníkem Hospodinovým, který snáší tupení i rány, ale zůstává věrný. Ví, že při něm Hospodin stojí. On slouží Slovem. Lid, jenž tak dlouho čekal na vysvobození, podpírá, potěšuje. Dostává do úst slovo naděje, i když je to nesnadné, jak poznáváme z prorocké zprávy. Služebník naráží na nepochopení, na odpor, a proto tehdy, ale i dnes by se tomu leckdo vyhnul. Ale služebník neuhýbá. Nastavuje líce i záda. U proroka zaznívají stejné motivy, jaké se později ozvou nejmocněji v utrpení Páně. To, co on podstupuje pro svět, není pro svět výrazem hrdinství, ani vytrvalosti, nýbrž to vše vyplývá z vědomí, že je to Boží cesta, Boží vedení. Kristus jako Král nemůže být potupen zcela. I když svět ho nepřijal a ani dnes nepřijímá, vždyť on pro svět neměl dostatek krásy ani důstojnosti. Svět mnohokráte viděl a vidí nejrůznější průvody celebrit - lidem z různých příčin známých, a proto hlučně oslavovaných. K nim se shromažďují rády zástupy s velkou ochotou nelitujíce času. Králové, vládci - dnes populární hvězdy podnikání, populární hudby, sportu i politiky. Ale slovo celebrita má druhou stranu mince - jejím posláním má být poctivá služba. Nabízí se otázka, zdali opravdu celebrity současného světa opravdu slouží věcem veřejným, právu a spravedlnosti. Oni jsou sebejistí. Často k udržení svého postavení užívají nekalých prostředků - třeba osočování, lži. Ale jejich sláva he přečasto šalebná. Oni totiž přicházejí a také odcházejí. Ne tak Ježíš Kristus - jedinečná celebrita. Jestliže svět nerozpoznává její jedinečnost, točí se k ní zády, by odmítá ji, přichází o mnohé. Především o vnitřní klid, pokoj, který nikdo jiný nám nemůže dát. Kristus, Boží Syn, Mesiáš, chce být s námi i v této době, která je naplněna strachem z útoků nové, zákeřné choroby. Přichází ke svým v tichosti, aby potěšoval, vlíval naději do beznaděje a díky němu může být pro nás, křesťany, každá neděle Květná. Pro mnohé je to celebrita nepřijatelná, vždyť on dle lidského mínění před světem prohrál. Ale On zvítězil. On zaručil naši záchranu svou přinesenou obětí za nás. Svět, ale také mnozí v našem okolí to nechápou. Považují ho celebritu pochybnou. Jaký král? Saula a Davida pomazal za krále prorok Samuel. Šalamouna kněz Sádok. Ježíše pomazala vzácnou mastí hříšná žena bezprostředně před jeho vjezdem do Jeruzaléma. V tom čase ty tam byly pro Izrael chvíle, kdy králové přijížděli do Jeruzaléma a jejich vjezd byl doprovázen voláním slávy. Bylo to tehdy, když na Sión přijížděl král do chrámu, aby v Božím jménu se ujímal vlády a pak měl uskutečňovat ne svou, ale Boží vůli. Pravý král měl být služebníkem národa, který neměl prosazovat sám sebe, moc a slávu, své nápady. Měl uskutečňovat to, co chce Bůh. Jen takový král byl vpravdě hoden chvály. Víme, že Jeruzalém v čase Ježíšově se nacházel pro cizí římskou nadvládou. Lidé tehdy jen tiše mohli vzpomínat na dobu slávy svého národa. Dostávalo se jim naděje díky zaslíbení proroků. Čekali na příchod Spravedlivého - Mesiáše - Pomazaného. A tehdy před branami Jeruzaléma stál Král, který několikrát připomínal svým učedníkům - že musí vstoupit do Jeruzaléma, musí trpět, ale po třech dnech vstane. Tomuto poselství o jeho údělu učedníci nerozuměli, dokonce v cestě do duchovního centra národa mu chtěli zabránit. Kristus však do Jeruzaléma přichází - přesně řečeno vjíždí, aby naplnil prorocké slovo. Nevstupuje jako vítězný vůdce s korunou, zbrojí, mečem, ale jako služebník. Tedy - jaký to byl král? Bez atributů moci světské, viditelní světu. A přece Král. Jak nám ukazují kladení palmové ratolesti, které zástupy kladly před Ježíše. Jakoby toto předznamenávalo Kristovo vítězné finále. Zasloužili se o to ti, kteří měli již osobní zkušenosti s Ježíšem uzdravujícím, povzbuzujícím, křísícím ty bez naděje k naději nového života. Ti, kteří zakusili a poznali, že On je opravdu poslaný od Boha. Pán nevstoupil do svatého města ani jako vítězný vůdce s kořistí a zajatci, na koni, ale na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu, které tíží. On poslal své učedníky se vzkazem - kde poprvé se představil christologickým titulem - Pán. Jděte a řekněte, Pán je potřebuje. Je to adresné i vůči nám. I nás totiž Pán potřebuje ke službě bližním a ke svědectví v našem okolí. Pán nás potřebuje, abychom byli nástrojem jeho díla. Jen pak ze zkušenosti víry ve vítězného Pána pak mohl apoštol Pavel v Listu Filipským adresovat hymnus o Kristu. Ježíš je Pán. To bylo jedinečné první, raně křesťanské vyznání víry. Před jménem Kristovým se má sklonit každé koleno. Shromážděný lid při vjezdu Kristově jednal v nadšení, kladl dokonce na cestu roucha, a to se dělo dříve jen při korunovacích. A s tím přicházelo volání: Hosanna, Synu Davidovu. Slovo Hosanna je nejen výrazem pro slávu. V původním významu vyjadřovalo prosbu: Bože, zachraň nás. Hosanna - sláva tomu, kdo přichází do tohoto světa v moci a síle Boží. Ježíšův příchod do svatého města připadl na pátý den před velkou nocí, kdy si Židé tradičně připomínali vysvobození z egyptského otroctví. Město bylo zaplněno poutníky, kteří přicházeli s obětními zvířaty. Mnozí ale nepostřehli, že ten jedinečný Beránek, který snímá hříchy světa - jak po Ježíšově křtu dosvědčil Jan Křtitel - je uprostřed nich. Ježíš z Nazareta. A dodejme - víc než prorok. Pán, který přišel z lásky Boží, aby byl učinil vše pro naši záchranu, ochoten podstoupit krvavou oběť za nás kříži. Vztah ke Kristu byl a je velmi rozdílný. Při vjezdu jedni provolávají slávu, jiní jsou lhostejní, někteří brali onu událost jako divadelní představení. Velká část zanedlouho brzy zapomněla. A pak se mnozí připojili k jinému davu, který volal: Ukřižuj! Vjezd Ježíšův do Jeruzaléma dal poslední možnost, aby lidé pochopili jeho dílo. Pan si byl vědom toho, jak jeho příběh zde na zemi skončí, usedá pokorně na oslátko a vjíždí do města vstříc svému údělu. Aby trpěl za nás a svou obětí nám zajistil důstojný život, který - jak vyznáváme - zde na této zemi se začíná a v Bohu své naplnění má. Kristus do Jeruzaléma vjel čestnou branou. Víme, že těch bran v jeruzalémských hradbách je několik. V historii města byly stavěny, ničeny, bořeny, znovu obnovovány. Nejvýznamnější obnova byla po babylónském zajetí díky Nehemiášovu úsilí, pak je znovu obnovoval Herodes Veliký, aby je opět zničili Římané ve válce židovské. Hradby byly znovu obnovovány za arabské nadvlády. Hradby Jeruzaléma fascinují i současné návštěvníky. Dodnes mají svá tradiční jména. Lví, Ovčím Hnojná, Jaffská, Damašská. Jedna z bran dostala jméno Zlatá. Touto bránou, kterou bylo možno projít na Chrámovou horu, se nachází v bezprostřední blízkosti úpatí Olivetské hory. Touto to branou Pán Ježíš vstupoval do města. Židé věří, že také jimi očekávaný Mesiáš má vstoupit touto branou. Brána v hradbách je zazděna. Sultán Sulejman si totiž nepřel její obnovu, aby Mesiáš nemohl jí vstoupit. Jiné pověsti tvrdí, že muslimové zazdili bránu, aby nikdo nemuslimského vyznání se nemohl dostat na Chrámovou horu, kde je jejich třetí nejposvátnější svatyně - Skalní dóm - aby toto místo neznesvětil. Pán Ježíš touto branou prošel stejně jako králové Izraele. A přes touhy a přání jeho nepřátel stále vchází ke svým věrným, vchází do jejich srdcí, vchází všude tam, kde se shromažďují dva nebo tři v jeho jménu. A tak se nám ukazuje, že každá neděle - den vzkříšeného Pána - je Květnou nedělí, on přichází v darech stolování a se svým potěšujícím slovem. V závěru bych vám všem rád připomněl závěrečná slova originální novozákonní adaptace Jaroslava Durycha Z růže kvítek vykvet nám z r. 1939, z doby okupace, nesvobody, jež mohou být pro nás dnes - v době nečekané nesvobody v podobě uzavření do našich domovů v čase karantény, což přináší obavy a mnohé problémy nám všem - povzbuzením. Ta slova jsou podepřena zkušeností víry i ohněm závěrečné svatodušní zprávy: Apoštolové vyšli a nic už se nebáli pronásledování a ran, vězení a smrti. Skutečně trpěli a prolévali krev k slávě toho, který byl ukřižován, aby spasil svět, a který přijde, aby soudil svět. Po nich to činili jejich nástupci. A tak v slávě a utrpení a nebezpečí platí všem lidem pro útěchu slib Kristův: Aj, já s vámi jsem pro všechny dny až do skonání světa. A tak přejme si společně, aby letošní velikonoční svátky slavené v rodinách v našich domovech, posílí naši víru v čase pro mnohé bez naděje, a náš vztah ke Knížeti pokoje a také abychom pochopili každý z nás vlastní úkol, ke kterému nás Pán potřebuje. Hosanna. Amen.

Vyznání víry: Věříme v Boha, který jako věčná Pravda a Láska je Tvůrcem všeho. Věříme, že Bůh v Ježíši Kristu, Synu svém nejmilejším, sebe nám zjevuje a skrze Ducha Kristova k sobě nás vede. Věříme v život dokonalý, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.

Náměty pro přímluvy: možno doplnit

Prosíme za svou církev, za její duchovní a učitele, za rady starších a všechny věřící, veď je svým Duchem, aby jejich službou byla probouzena pravá víra a láska Kristova a mezi námi rostla - Pane, smiluj se 

Prosíme za požehnané a posilující prožití svátků velikonočních - Pane, smiluj se 

Prosíme za společné díkůvzdání za Krista, který se za nás obětoval a zvítězil nad zlem, ani Zlým i smrtí - Pane, smiluj se 

Prosíme za naše rodiny i za všechny, které nosíme ve svých srdcích - Pane, smiluj se 

Prosíme za naše nemocné bratry a sestry, za naše seniory, posiluj je svou silou - Pane, smiluj se 

Prosíme za všechny země světa a za všechny lidi zasažené koronavirem, za všechny pozůstalé, kteří byli zasaženi smrtí svých blízkých a milovaných - Pane, smiluj se 

Za pokoru a odevzdanost celé situace Pánu Bohu, za ochranu před nákazou, za milost pokání a novou orientaci na nepomíjející hodnoty v životě lidstva - Pane, smiluj se 

Další osobní prosby

Píseň č. 244 - 5. a 6. sloka
Srdce potupou mi puká. Na soucit jsem čekal, ale marně, na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo. Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet. Žalm 69, 21 - 22 

Modlitba Páně - Otčenáš Pán řekl: "Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle." Matouš 26, 42 

Každá neděle je vlastně Květná, květ týdne, šesti předchozích dnů posvěcení. Ne změna barvy, střídání šatů to není. Slyšíš, z modravé dálky zazněla flétna a z vyhnanství vede sem věci, tváře, tvory, to už nejsou upachtěnci všedního dne, ale věci a bytůstky ze světla zrozené. A ty sám, ještě navečer chorý horečkou spěchu, mocí posedlosti, vředy a nemocemi, které přinesl věk a které nadarmo v sobě hledající lék, zde stojíš mezi tolika vzácnými hosty a náhle vcházíš v ten jejich důvěrný hlas. I v tobě je svátek. Světlo tě políbilo. Tím světlem, v němž není lži, měříš své dílo, na dlani je potěžkáváš jak hospodář klas, teď vidíš, je-li to sveřep či pšenice plavá, co dílu chybí, co se mu nedostává, kde potřebuje slunce či krev, kde hlínu a zem, kde stačí přihladit palcem, kde máchnout kladivem. Každá neděle je vlastně neděle Květná, říká ti, že nezmizí jaro, že věčně jsi živý, každá v tvém nitru rozsvěcuje ratolest jívy, stvoření svěží a díla nespočetná, v každé je víno a chléb a slunce pro růst a chvění, světlo díla i světlo pro tvé posvěcení. František Lazecký 

Požehnání: Pán s vámi. Ať vám Hospodin žehná a chrání vás, ať Hospodin rozjasní nad vámi svou tvář a je vám milostiv, ať Hospodin obrátí k vám svou tvář a obdaří Vás pokojem. Amen.
Píseň č. 244 - 7. sloka