Básně Zdeňka Svobody

Zdeněk Svoboda

  • narozen 5.7.1927 ve Slavkově
  • maturoval r. 1946 na gymnáziu v Brně - Žabovřeskách
  • 1946-1949 studoval na Masarykově univerzitě v Brně
  • 1949-1951 Husova fakulta v Praze
  • 6.8.1951 vysvěcen bratrem biskupem V. Janotou ve sboru Brno - Botanická na kněze CČSH
  • 20.12.1952 se oženil s Jarmilou, rozenou Oleníčkovou, syn David (*1957)
  • poslední místo působení NO Kyjov, poté výpomoc v okrsku Hodonín
  • v současné době v důchodu
  • žije ve Zlíně

Výběr z publikací

  • O radosti víry (Praha, 1972)
  • Tak Bůh miloval svět (Praha, 1985)
  • Gelandet am verlassenen Ufer (Berlín, 1988)
  • Stan setkávání (Praha, 1990 za spolupráce Jarmily Svobodové)

Překlady

  • Anne de Vries: Radost pro všechny (Praha, 1971)
  • Dietrich Steinwede: O Bohu (Praha, 1993 za spolupráce Jarmily Svobodové)
  • Joachim Dachsel: Můj bratr osel a já (Praha, 1996 za spolupráce Jarmily Svobodové)
  • Kurt Marti: Něha a bolest (Praha, 2001 za spolupráce Jarmily Svobodové)

Spolupořadatel antologií

  • Tau und Regen zu sein (Berlín, 1976, s Joachimem Dachselem)
  • Unter dem Wolkenhimmel (Berlín, 1989, s Jörgem Hildebrandtem)

Archa

Jsme v tom až po krk
Topíme se

Původně jsme se tvářili
že se jen tak ze zábavy potápíme
Ale teď šlapeme vodu jako o závod
a občas se napijeme špíny

Voláme o pomoc
Bezvýsledně

A vtom nás míjí
nevzhledná dřevěná kocábka
Zamyšlený námořník
mohutným rozmachem
neúnavně hází záchranné pásy

Už máme jeden v rukou
Slabikujeme na něm
jméno té prastaré archy:
NEBOJ SE JEN VĚŘ

Dcerce sijónské

Ty nezvedená podvedená
navedená odvedená
svedená a rozvedená
ty sotva hodná svého jména

ty posmívaná ukřivděná
otrhaná pošpiněná
zneuctěná ponížená
ty sotva hodná svého jména

pořádně se umyj vyper šat
s jásotem jdi Krále uvítat


Dvaaosmdesát (Sousoší v Lidicích)

Dvaaosmdesát dětí
Nehrají si
Nepokřikují
Nezpívají
I ptáci
jsou-li tu jací
mlčí
Ticho které bolí
Ticho tich
Dvaaosmdesát dětí
nehnutě patří údolí
jak domy
zahrádky stromy
pruhy polí
polyká obrovská tlama vlčí
ohnivá pec
Dvaaosmdesát dětí
V popel se proměnilo každé z nich
Kdo prolomí to ticho nakonec?