Neděle 22. 3.

Laetare 4. neděle postní - 22. 3. 2020

Píseň č. 82 - Kriste, můj Spasiteli

Ve jménu Otce i Syna(+) i Ducha svatého.

Milost Ježíše Krista, Pána našeho, pro nás ukřižovaného ať je s vámi se všemi.

Izajáš 66, 10 - 11
10 Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali. 11 Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů, budete s rozkoší pít plnými doušky z prsů její slávy.

Dnes je 4. neděle postní, která dle vstupního textu ze závěru Izajáše proroka dostala tradiční název Laetare. Radujte se. Mnohým se může zdát tento tento text provokativní v době, kterou prožíváme. Ukazuje nám, že lid původně v babylónském zajetí se navracel do své vlasti. Rodil se pro ně nový věk, radost tryská z příchodu synů a dcer do svatého města, neboť všem se přiblížila doba spásy. Přichází úžasné zaslíbení toho, že zármutek se promění opravdu v radost a s tím přichází i nasycení ze zdroje útěchy. Prožíváme postní čas, stojíme v jeho polovině, společně se přibližujeme k největším svátkům liturgického roku, Velikonocům, v nichž sledujeme stopy Pána Ježíše od kříže ke vzkříšení. Zdánlivá pro svět prohra se tehdy proměnila ve vítězství, utrpení a smrt v radost z daru nového života. Bůh z lásky učinil vše k naší záchraně. I dnes potřebujeme slyšet Kristovo slovo: nepochybuj, věř. Zdánlivě není nyní důvod k radosti. Ale důvody lze rozpoznat, přemýšlíme-li, jsme-li vnímaví. Jsme spolu v našich rodinách, učíme se sdílet vzájemně, máme šanci se ztišit k modlitbě a meditaci, učíme se být empatičtí, projevovat skutky milosrdenství, můžeme sledovat zápasy lékařů, zdravotnického personálu v péči o nemocné i v hledání nových léčebných prostředků v boji se zákeřnou chorobou. Všimli jsme si, jak najednou padají hnidopýší politické půtky, spory mezi národy státy. Tento čas dává příležitost k obnově naší víry, k šíření naděje proti beznaději světa. Je to čas, kdy "v duchu znovu zrozeni a věrou s Kristem spojeni jdem k věčné svatby ruchu. Věz již a rciž: tu se mění uvěření v přímé zření, o němž nyní nemáš tuchu." (Zpěvník CČSH, píseň č, 18, 3. sloka)

1. čtení 1. Samuelova 16, 1.6-7,10-13
1Hospodin řekl Samuelovi: "Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny."
6Když se dostavili a on spatřil Elíaba, řekl si : "Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný." 7Hospodin však Samuelovi řekl: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem."
10Tak předvedl Jišaj před Samuela svých sedm synů, ale Samuel řekl: "Žádného z nich Hospodin nevyvolil." 11A Samuel se Jišaje otázal: "To jsou všichni mládenci?" Jišaj odvětil: "Ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo." Samuel Jišajovi poručil: "Pošli pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem nepřijde."12Poslal tedy pro něj a dal ho přivést. Byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho! To je on." 13Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále. Samuel pak hned nato odešel do Rámy.

Píseň č. 326 - Pane, ty jsi hoden chvály - 1. sloka
Modlitba: Bože, smrtí a vzkříšením tvého Syna byl celý svět s tebou smířen, prosíme v tomto čas naplněným zkouškami, abys oživil víru svého lidu, abychom pak s oddanou zbožností se připravovali na velikonoční svátky. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Amen. 

2. epištolní čtení - Efezským 5, 8 - 14
8 Vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. 9 Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; 10 zkoumejte, co se líbí Pánu. 11 Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. 12 O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. 13 Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. 14 A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.

Píseň č. 326 - Pane, ty jsi hoden chvály - 2. sloka

Evangelium - Jan 9, 1 - 41
1 Cestou uviděl Ježíš člověka, který byl od narození slepý. 2 Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" 3 Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. 4 Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5 Pokud jsem na světě, jsem světlo světa." 6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem 7 a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená 'Poslaný'.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl. 8 Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, kdo tu sedával a žebral?" 9 Jedni říkali: "Je to on." Jiní pak: "Není, ale je mu podoben." On sám řekl: "Jsem to já." 10 I řekli mu: "Jak to, že se ti otevřely oči?" 11 Odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím." 12 Řekli mu: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím." 13 Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům; 14 toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota. 15 Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: "Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím." 16 Někteří z farizeů říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní naopak říkali: "Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?" A došlo mezi nimi k roztržce. 17 Řekli tedy znovu tomu slepému: "Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok." 18 Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče 19 a nezeptali se jich: "Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?" 20 Rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. 21 Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také nevíme. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!" 22 To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy.
23 Proto řekli jeho rodiče: Je dospělý, zeptejte se ho! 24 Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: "Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník."  25 Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím." 26 Řekli mu: "Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?" 27 Odpověděl jim: "Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?" 28 Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi. 29 My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je." 30 Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné: Vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči! 31 Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ho ctí a činí jeho vůli. 32 Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. 33 Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit." 34 Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. 35 Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" 36 Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" 37 Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví." 38 On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena. 39 Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí." 40 Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" 41 Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu."

Sestry a bratři, pokoj Vám,
dnešní neděli všechny slyšené texty uvádějí mnohé v protikladu: vidění a slepota, den a noc, světlo a tma. Zrak je velmi důležitý smyslový orgán, díky němu vnímáme barvy, tvary, orientujeme se v prostoru, díky zraku se vzděláváme, čteme, pracujeme na počítači. Když zrak ochabuje, vyhledáváme lékaře, odborníka, procházíme vyšetřeními, díky měření nám pomáhají brýle, kontaktní čočky. A když to ani to nepomáhá, pak přichází jemná ruka, lékařova, aby operací zrak zachránila, aby odstranila zákal, který znemožňuje vidění. To každý chápe. Ale dnešní texty se týkají vidění v duchovním slova smyslu. Vidět a přijmout toho, kdo je Stvořitel, Spasitel, kdo nás má rád. A tu už ten ze světa, kdo to slyší, se vzpírá, nejen, že nechápe, ale hrdě prohlašuje, že si vystačí sám se svým viděním. Už 1. čtení v kontrastu uvádí dvojí vidění - lidské a Boží, což vede k detailnějšímu pohledu, bez předsudků. Samuelovi, který na pokyn Hospodinův přichází do Betléma k Jišajovi, aby pomazal nového krále Izraeli, když se byl Saul zpronevěřil svému poslání, se předvádí galerie statných jinochů, urostlých, silných. Synů Jišajových. A přece to nejsou ti praví. Samuel uslyšel: Nehleď na vzhled, sílu, krásu. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce. Srdce - jeden z nejdůležitějších orgánů lidského děla, srdce jako metafora celého lidství. Pomazán na krále pak byl nejmladší, malý, ryšavý chlapec - David, z pokolení Judova, genealogicky předchůdce P. Ježíše Krista.
Ten, který z lásky nebeského Otce přišel na tuto zemi, prokazoval soucitnou lásku a milosrdenství. Uzdravoval, pomáhal trpícím. Ježíšův život - je pro nás dnem. On Světlo ze světla ozařoval cestu. Z evangelia Janova jsme vyslechli nádherný příběh o uzdravení slepého od narození, který prohlédl nejen tělesně, ale také duchovně. Ježíš zde prokazuje dobrodiní - činí znamení, že on je Mesiášem. K jeho poslání patří zvěstovat evangelium chudým, dávat hluchým schopnost slyšet a vracet slepým zrak. On uviděl postiženého člověka, jehož jiní míjeli v přesvědčení, že handicapp je dán buď jeho hříchem, či hříchem jeho rodičů. Takový byl názor v Izraeli. Ježíšovu skutku uzdravení slepého předcházejí tedy úvahy učedníků: "Kdo zhřešil? Tento člověk nebo jeho rodiče?" Jak ale mohl zhřešit, když byl slepý od narození? Ježíš toto rovnítko mezi hříchem a postižením nesdílí. Nejde mu o plané úvahy, ale o účinnou pomoc druhému a o činění dobra Proto odpovídá: Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, je slepý, aby se na něm naplnily skutky Boží. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den, rozumějme, dokud Mistr je se svými učedníky. Uvedl, že přichází noc, tím myslel na ukončení svého pozemského života, temnotu smrti. Z toho vyplývá, že i my, jimž Pán dopřává ještě dny na této zemi, máme činit s nasazením vše, co lze v nám vyměřeném čase udělat. Neskládat ruce v klín. Imitatio Dei, imitatio Christi. Následovat dílo Boží, napodobovat i v tomto čase kristovskou milosrdnou lásku na každém kroku. Dokud tedy je den, i my máme možnost pro druhé vykonat něco dobrého, prospěšného, smysluplného. Ježíš měl vpravdě krátký pozemský život. 33 let. A přesto, jak nám ukazuje náš dnešní příběh, svůj život naplňuje pomocí lidem svým mocným slovem i skutky. Jeho skutky jsou znamení Boží lásky, Božího království v nás a mezi námi.
Ježíš postiženému stvořil nové oči - z prachu - z bláta - stejně tak, jak byl stvořen první člověk. Jedná se o dobové léčitelské prostředky, tak, jak v to tehdy věřili. Nicméně aktivita je přenesena na nemocného. Slyšel Ježíšův pokyn. Jdi a umyj se ve vodách Siloe - vodní nádrže v Jeruzalémě z doby krále Chizkijáže. Označení Siloe znamená v překladu vyslaný nebo poslaný. Obmytí vodou má zde zřetelnou souvislost s očišťující a v život uvádějící vodou, vodou křtu. Vrozená slepota v oněch dobách odkazovala na soucit, žebrání. A tu člověk prohlédl. Všichni, kteří ho znali, se tomu velmi divili. Což to není ten, jehož jsme viděli sedávat a žebrat? Jak je to možné? Kdo ti otevřel oči? Takové byly dotazy. A pak sledujeme proces duchovního zrání, růst víry, pravého duchovního nazírání a pak až k vyznání: Věřím, Pane. Dříve postižený pouze věděl, že ten, kdo jej uzdravil, se jmenuje Ježíš. Ale tu nastupují strážci zákona, farizeové, pobouření tím, že uzdravení se událo v sobotu. Jsou pobouření, zpochybňují Ježíšův skutek. Nevěří, a proto Ježíšem pohrdají, odmítají jej. Jak je to aktuální dnes pro nevíru většinové společnosti u nás. Stejně jako nevíra farizeů i nevíra dnešních lidí si stanovuje falešná měřítka, nevíra stále volá po dalších a dalších důkazech - jeden jim nestačí, nevíra se chová předpojatě, a to čistě na subjektivním základě, nevíra odmítá fakta, nevíra je sebestředná. Ukazuje se tak zjevně první velký rozkol mezi synagógou a Kristovými vyznavači. A dnes mezi křesťany a popírači Ježíše Krista. Proto tomu původně slepému - dokonce pak i jeho rodičům hrozilo vyloučení, přímo exkomunikováni ze synagogy, ze společenství vyvoleného národa. Farizeové pak vyslýchají rodiče uzdraveného syna, kteří se báli odpovídat. Vyzvali vyslýchající, aby raději znovu se zeptali syna, který je už dospělý.
V dalším výslechu se projevil uzdravený velmi moudře. Na zlostné slovo, na křik, urážky, aby vyznal před Bohem, že Ježíš je hříšník, odpověděl. Nevím. Jedno vím, že jsem byl slepý, a opět vidím. Dokonce Kristovy nepřátele zaskočil protiotázkou. Vy se ptáte, tedy i vy se chcete stát jeho učedníky? Nastalo pobouření. Ukazuje se, že mladík vedl rozhovor s velkým důvtipem a velmi logicky. Vedlo to k prohlášení, že oni, strážci vyvoleného národa jsou pouze učedníky Mojžíšovi, k němuž mluvil Bůh. O Ježíši ale pochybují, neví, odkud je, odmítají přijmout Ježíšova znamení i svědectví zástupů, kteří s Ježíšem nabyli zkušenost. Ono totiž tak velký zázrak mohl znamenat pro okolí, že Ježíš je skutečně od Boha. Mladík však konstatoval: Je to zvláštní, vy nevíte, a on mi otevřel oči. Z toho farizeům vyplynulo, že když se tak původně slepý hájí, pak je nepochybně Ježíšův učedník. S opovržením vyřkli, ty nás chceš poučovat? Vždyť celý ses narodil v hříchu - o tom svědčila tvá choroba, tvé postižení. Tímto výrokem však paradoxně odhalili neznalost Písma SZ, neboť na mnoha místech tam je poukazováno, že nadcházející mesiášská doba bude charakteristická mimo jiné tím, že slepým bude navrácen zrak. Uzdravený byl vyhnán. A nyní nastupuje další fáze - totiž fáze, kdy Ježíš udílí zrak duchovní. Setkává se znovu s uzdraveným, jehož sám vyhledal, a ptá se. Věříš? V tom je výzva, aby věřil v toho, kdo zjevuje ve světě Boha lidem. Jednalo se o veřejné vyznání víry, před nímž je ještě jedna otázka? A kdo je to? Nedivme se, vždyť slepý Ježíše na vlastní oči dříve nemohl uvidět. Konečně vyznání následovalo pak po sebepředstavení - Je to ten, kdo se tebou mluví. To jsem já. Byl jsem, jsem a povždy budu. Tedy nejen pro onoho mladého člověka, jemuž byl navrácen zrak, ale i pro všechny, kteří vyznají na této zemi: Ježíš je Pán a přijmou ho do svého života. Kristův úkol je soudit - aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí, ti, kteří ve své domýšlivosti, sebejistotě setrvávají v hříchu. A mzdou hříchu, jak napsal apoštol Pavel, je smrt. Buďme vděčni za dar vidění, za světlo, které přišlo a přichází mezi nás i do našich dnů. Ježíš se představil v evangeliu. Já jsem světlo světa, kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. Žít v jeho přítomnosti znamená žít v jeho světle. Proto nám tuto 4. neděli postní bylo také připomenuto apoštolské slovo: Žijte jako děti světla. Ovocem světla je dobrota, spravedlnost a pravda. Všimněme si pořadí.
Na prvním místě není uvedena pravda, ale dobrota. Pravda je arci velká hodnota, ale když se prosazuje tvrdě a za každou cenu, není to správné. Dobrotou, která předchází či doprovází pravdu, se myslí laskavost, mírnost, přívětivost, začleňuje i skutky milosrdenství Nitro člověka, naplněné dobrem se projevuje vlídností. Jen takový člověk kolem šíří světlo. Naopak, když do našeho nitra pronikne hněv, zloba a nenávist, vzdalujeme se od světla a upadáme do tmy. Jako ovoce světla je uvedena i spravedlnost. Je protikladem každé nepoctivosti a jednostranného posuzování druhých. Vždyť na světle a ve Světle je vše zřejmé.
Buďme tedy vděčni za dar duchovního vidění. Kéž vyznáváme v každém dni. Pane, já věřím, v tebe doufám. Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. Prosme Pána, aby prozářil svým světlem naše životy, aby nikdo z nás duchovně netápal a nebloudil, ale směřoval do království lásky a pokoje. Když on je nám Světlem, můžeme spatřovat i my ve tmě světa stále toto Světlo, mocný zdroj úžasné lásky, které přišlo a přichází do tohoto světa v každém čase - v dobách radosti i žalosti. A to je naše naděje. Amen.

Vyznání víry: Věříme v Boha, který jako věčná Pravda a Láska je Tvůrcem všeho. Věříme, že Bůh v Ježíši Kristu, Synu svém nejmilejším, sebe nám zjevuje a skrze Ducha Kristova k sobě nás vede. Věříme v život dokonalý, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.

Náměty pro přímluvy:

- za nemocné zhoubnou chorobou
- za lékaře a zdravotnický personál
- za seniory v domácnostech i v domovech důchodců a sociálních zařízeních
- za kázeň v dodržování ochrany před koronavirem
- za představitele států a krizových štábů, aby přijímali účinná rozhodnutí, vyprošujme pro ně dary Ducha - moudrosti a rady
- za pracovníky policejních a hasičských sborů
- za církev po celém světě, aby se křesťané spojili v modlitbách
- za duchovní posilu pro všechny duchovní a laiky
- prosme za pokoj všech zesnulých

Píseň č. 326 - Pane, ty jsi hoden chvály - 3. sloka
Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi. Žalm 135, 6a

Modlitba Páně - Otčenáš

Pán udělal bláto a potřel mi oči. Umyl jsem se a vidím. Uvěřil jsem Bohu. Jan 9, 11

Modlitba před požehnáním: Svatý Bože, ty osvěcuješ každého člověka, který přichází na tento svět. Prosíme, osvěcuj i v tomto čase naše srdce světlem své milosti, abychom vždy poznávali, co odpovídá tvé vůli, a dovedli tě opravdově milovat. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Požehnání: Pán s vámi. Ať vám Hospodin žehná a chrání vás, ať Hospodin rozjasní nad vámi svou tvář a je vám milostiv, ať Hospodin obrátí k vám svou tvář a obdaří Vás pokojem. Amen.

Píseň č. 326 - Pane, ty jsi hoden chvály - 4. sloka

farář Zdeněk Kovalčík