Neděle 29. 3.

Judica - 5. neděle postní - 29. 3. 2020

Píseň č. 102 - Jak jen se odvděčím

Ve jménu Otce i Syna(+) i Ducha svatého.

Milost Ježíše Krista, Pána našeho, pro nás ukřižovaného ať je s vámi se všemi.

1 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým. 2 Tys přece moje záštita, Bože. Žalm 43, 1 - 2a

Úvod k 5. neděli postní nám předkládá volání žalmisty Páně jako prosbu o záchranu a vysvobození, touhu po zjevení očišťující spravedlnosti a vysvobození ze světa naplněného zkouškami, které mohou zviklat člověka ve víře a důvěře. Bůh - naše záštita - ten, kdo je naším ochráncem - přichází i dnes k nám ve svém Synu, Ježíši Kristu, který vstoupil na tuto zem jako excelentní, jedinečný obhájce před Zlým a zachránce před smrtí, ten, který přichází a přijde znovu jako soudce. Ujišťuje nás stejně jako zarmoucené v Betánii, abychom nepochybovali, nepřestávali věřit, a to skrze přijetí slov, jimiž se byl představil: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky." Věříš tomu?

1. čtení - Ezechiel 37, 12 - 14
12 Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. 13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. 14 Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův."
Píseň č. 88 - Poslušně k nohám Páně již - 1. sloka

Modlitba: Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa. Prosíme, dej nám svou milost, abychom i my v tomto čase milovali své bratry a sestry a zůstávali stále ve tvé lásce. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje na věky. Amen.

2. epištolní čtení - Římanům 8, 8 - 11
8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. 9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. 10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. 11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Píseň č. 88 - 2. sloka

Evangelium Jan 11, 1 - 45
1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. 2 To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. 3 Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen." 4 K dyž to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven." 5 Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. 6 Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl. 7 Teprve potom řekl svým učedníkům: "Pojďme opět do Judska!" 8 Učedníci mu řekli: "Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?" 9 J ežíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa. 10 Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla." 11 To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit." 12 Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se." 13 J ežíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. 14 Tehdy jim Ježíš řekl přímo: "Lazar umřel. 15 A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!" 16 Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!" 17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. 18 Betánie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, 19 a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem. 20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. 21 Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. 22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá." 23 Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." 24 Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." 25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" 27 Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." 28 S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě." 29 Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30 Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala. 31 Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 32 Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel." 33 Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen 34 řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!" 35 Ježíšovi vstoupily do očí slzy. 36 Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!" 37 Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?" 38 Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39 Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" Sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den." 40 Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?" 41 Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. 42 Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." 43 Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" 44 Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!" 45 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.

Sestry a bratři, pokoj vám,
stále žijeme, dýcháme, jsme. Donedávna jsme byli a žili v relativním nadbytku, cestovali jsme i do těch nejexotičtějších krajin, užívali jsme si života plnými doušky. Málokdo to bral jako dar a vyslovoval slovo - dík. Přicházejí však zkoušky. Mnozí jsou znejistělí, dostavuje se strach s beznadějí. Sledujeme-li dějiny lidstva, není to poprvé. Stalo se tak mnohokráte. A tak je třeba se i v tomto čase poučit z minulosti, ano, i z dějin vyvoleného národa i ze skutků a znamení, které učinil Boží Syn, Ježíš Kristus. V prvním čtení jsme slyšeli útěšné slovo proroka Ezechiele, který vystoupil doslova v nejotřesnějších časech Izraele. Sám byl totiž odvlečen jako kněz jeruzalémského chrámu v první deportaci r. 597 př. Kristem do Babylónu. Ztráta svobody, zajetí, následné zprávy o zničení Jeruzaléma i jeho chlouby - jeruzalémského chrámu. On neskládal ale ruce v klín, on nemlčel. Přinášel zajatcům Hospodinovo slovo. Vnášel kritiku formální zbožnosti, útočil na pastýře Izraele, kteří místo toho, aby pásli své stádce, pásli sebe. Bouřil proti odpadlictví, odklonu od Hospodina v přijímání cizích kultů. Byla to ale velká doba změn v náboženském životě. Chrámová bohoslužba s modlitbami v přinášení obětí byla nahrazena bohoslužbou v modlitbě rtů. Jak nepodobné dnešní situaci, kterou prožíváme. Hospodin promlouval prorokovými ústy do času, kdy se zdálo vše ztracené, bez života, mrtvé, bez naděje, jak jsme slyšeli z 1. čtení. Prorok dostal úkol volat svůj lid, přestávající doufat v Bohu, v jehož rukou je život, úkol probouzet ze smrtelného spánku, přivést pospolitost zajatců k naději nového života. Ano, přijde doba, kdy opět budou žít, i když jimi prožívaný čas se jeví jako bez naděje. Poukazuje na to, že jen Bůh otevře pomyslné hroby a přivede svůj lid do vlasti, kde opět mohou nalézt pokoj. Duch Boží je oživí, povede, přetvoří. Opět poznají lidé Hospodina, jeho věrnost a lásku. Povstání z hrobů v prorokově volání - to je jednak obraz návratu ke svobodě, ale také můžeme v tomto obraze rozpoznat naději na budoucí vzkříšení.
O tom k nám promlouvalo dnešní evangelium o vzkříšení Lazara. V Betánii učinil Ježíš již sedmé znamení, jímž prokázal, že je pravým, očekávaným Mesiášem, a představil se jako ten, kdo má klíče od hrobu i smrti, (Zjevení Janovo 1, 17) a to ve slovech: "Já jsem vzkříšení i život. " Byl jsem, jsem a povždy budu.
Dům v Betánii (v překladu dům chudého) byl oázou pohody, rodinné soudržnosti. Žili tam sourozenci Marta, Marie a Lazar (v překladu Bůh pomáhá). Tam Ježíš rád přicházel, aby si odpočinul a nabral síly k dalšímu svému poslání (viz Lukáš 10, 38 - 42). Lazar onemocněl. Betánii v blízkosti Jeruzaléma a Zajordání, kde Ježíš pobýval se svými učedníky, dělila velká vzdálenost. Nebyl tehdy ani telefon, ani internet, a tak zprávu Lazarových sester o bratrově nemoci musel dopravit posel a to trvalo jeden den. Lazar tedy zemřel určitě dříve, než posel dorazil k Ježíšovi, který Lazara miloval. Zajímavé je, že Ježíš, který přijal bolestnou zprávu, zůstal na místě ještě další dva dny. Snad aby prokázal, že to, co hodlá učinit bude zázrakem, a to proto, aby nemohl nikdo, to, co se stane, považovat za podvod. Vždyť Židé věřili, že duše zesnulého se vznáší nad tělem 3 dny. Pak se už nic nedá dělat, přichází totální zánik. Teprve pak vyzval učedníky k přechodu do Judska. A to se zdálo jeho nejbližším velmi nebezpečné, vždyť na tamto místě bylo jejich Mistru mnohokráte vyhrožováno smrtí ukamenováním. Zrazovali ho od jeho úmyslu. Ježíš je však si vědom svého poslání, dokud je den, dokud je v pozemském těle na tomto světě, musí pracovat. Aby byl jako Boží Syn skrze vzkříšení Lazara oslaven. Před odchodem Ježíš vyzval k vykročení se slovy: "Náš přítel usnul." Tak se leckdy tohoto spojení jako eufemismu užívá při setkání se smrtí. "Jdu ho probudit.", pravil Pán. Zajímavým se nám může jevit slovo apoštola Tomáše: Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním." V tom je možno spatřit jednak Tomášovu oddanost vůči Ježíši, jednak i jeho přesvědčení, že vyjdou-li s Mistrem, pak zemřou spolu s ním.
Betánie byla zahlcena smutkem. Dle zvyklostí byli shromáždění nejen nejbližší příbuzní, ale také sousedé a známí a najaté plačky. Byli tam mnozí, kteří to mysleli jistě upřímně, přišli proto, aby potěšili útěšným slovem upřímné soustrasti sestry Martu i Marii. Ježíš kráčel k Betánii. Všimněme si okamžiku, jak se důvěra s vírou u obou sester v tíživé situaci proměnily. Maria dříve sedící u Ježíšových nohou a hltající každé jeho slovo, Marta, starostlivá hospodyňka, která usiluje jen o to, aby skvostný návštěvník se cítil v jejich domě co nejlépe. Maria tehdy sklidila pochvalu. Marta pak jemný odsudek, napomenutí ve slovech. "Marta, Marta, pečlivá jsi. Ale jednoho jest potřebí. Mariať lepší stránku vyvolila, kterážto nebude odjata od ní." (Kralický překlad - Lukáš 10, 41 - 42)
I Marta a zanedlouho Maria říkají: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel." Marta však s nadějí, neboť dále sděluje: "Ale vím, že začkoli požádáš, Bůh ti dá." Z onoho vyplývá, že ona dobře věděla, jaký Pán Ježíš má vztah s Bohem a že jeho přítomnost s modlitbami mohou způsobit jen dobro.
Sestry a bratři, jak mnohokrát slyšíme z různých stran ono okřídlené souvětí podřadné, s vedlejší větou podmínkovou. Kdyby byl (o), nebyl(o) by... Výraz lidské nedověry, ztráty víry, ba nevíry. Zapomnění na mocné skutky Boží. Marta se držela ale naděje, věřila ve vzkříšení, tedy že smrtí jen tak nic nekončí. A proto se jí Ježíš i nám mnohým zahlceným strachem představuje ve slavném dalším, výroku, kdo je a kým je. JÁ JSEM. V pořadí již pátý výrok, jímž se Ježíš světu představuje: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky." To jsou slova jistoty a naděje i pro nás do dnešních dnů. O tom bychom měli přemýšlet a pak toto sdělení za své přijmout a odpovědět spolu na otázku s jistotou víry jako Marta: "Věříš tomu?" Věříme tomu? Kdo jiný může mít takovou moc? Kdo jiný může činit takové vpravdě podivuhodné činy, nežli Mesiáš, Syn Boží, z lásky Otce přišlý do tohoto světa? Ano, věřím.
Ježíš byl empatický, milující, proto kanuly i jemu v dané situaci slzy s očí. Plakal jistě nejen nad smrtí přítele Lazara, ale také nad světem, který je zmítán hříchem, jenž je cestou k zármutku a vede ke smrti. Vždyť to byl muž bolesti, který znal naše nemoci (Iz 53,3). Dav vidoucí slzy, vyznal, že Ježíš zesnulého Lazara skutečně miloval. Ale jiní, vědoucí o divu - návratu zraku slepému, jak jsme o tom četli minulé neděle, se podivoval tomu, proč Ježíš, který učinil před nedávnem takový div, neučinil opět další zázrak v podobě záchrany Lazara před smrtí. Ježíš v dané situaci byl rozhorlen. Nechal dovést k místu, kam uložili mrtvého. Byl to dle tradice skalní hrob, jehož vchod byl zavalen velkým kamenem. Bylo to už čtvrtého dne po Lazarově smrti. Naděje se pro mnohé rozplynula, navíc v tamních klimatických poměrech tělo brzy podléhalo rozkladu., i když bylo před uložením do hrobu pomazáno aromatickými bylinami a jen lehce omotáno látkou, do níž se vkládaly také nejrůznější byliny a koření, a to proto, aby se předešlo zápachu. Ježíš dal pokyn k odstranění kamene. Mariiny obavy rozplynul. Pak zvedl oči k nebi. Je to výraz nejen modlitební, ale výraz díkůvzdání Otci. Přišel zázrak, aby potvrdil Kristovu totožnost, tedy, že je Mesiáš a Syn Boří. Lazar uslyšev Ježíšovo volání: "Lazare , vstaň." - vyšel z hrobu. Byly mu pak rozvázány nohy a ruce. A tak učinil Ježíš Kristus snad největší znamení, skrze něhož mnoho přítomných tomuto mimořádnému činu v něj uvěřilo, právě proto, co byl Kristus učinil. Ukázal tak zjevně svou moc, jež se v plnosti projeví i na nás při konečném vzkříšení, kdy všichni mrtví uslyší jeho hlas. "Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. A vyjdou ti: kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení." (Jan 5, 24 - 25. 29).
A tak skrze Krista se dům smutku v Betánii proměnil v dům radosti, dům chudého v dům bohatství z daru života. Prosme na každý den o tuto proměnu našich rodin i domovů.
Sestry a bratři, to nechť je i naše radostná naděje. Vždyť kdo věří v Krista a žije v Kristu, ten také věčně s Kristem bude žít A za to vzdávejme díky a chválu nyní i po všechny naše dny. Amen.

Vyznání víry: Věříme v Boha, který jako věčná Pravda a Láska je Tvůrcem všeho. Věříme, že Bůh v Ježíši Kristu, Synu svém nejmilejším, sebe nám zjevuje a skrze Ducha Kristova k sobě nás vede. Věříme v život dokonalý, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.

Náměty pro přímluvy: možno doplnit
Prosíme za svou církev, za její duchovní a učitele, za rady starších a všechny věřící, veď je svým Duchem, aby jejich službou byla probouzena pravá víra a láska Kristova a mezi námi rostla - Pane, smiluj se
Prosíme za naše rodiny i za všechny, které nosíme ve svých srdcích - Pane, smiluj se
Prosíme za naše nemocné bratry a sestry, za naše seniory, posiluj je svou silou - Pane, smiluj se
Prosíme za všechny země světa a za všechny lidi zasažené koronavirem, za všechny pozůstalé, kteří byli zasaženi smrtí svých blízkých a milovaných - Pane, smiluj se
Za pokoru a odevzdanost celé situace Pánu Bohu, za ochranu před nákazou, za milost pokání a novou orientaci na nepomíjející hodnoty v životě lidstva - Pane, smiluj se

Píseň č. 88 - 3. sloka

Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život. Žalm 119, 107

Modlitba Páně - Otče náš

Píseň č. 88 - 4. sloka

Pán řekl: "Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý. Kdo žije a věří ve mne, neumře navěky." Jan 11, 26

Modleme se: Svatý Bože, záštito naše, Otče náš i Otče našeho Pána Ježíše Krista, prosíme, veď nás v čase na nás dopadajících zkoušek, posiluj naši víru a naději. Ať neupadáme do pochybností. Ať se držíme naděje proti přiházející beznaději. Děkujeme za zjevení Tvé lásky v Kristu, který zvítězil na zlem, a Zlým, a vzkříšením Lazara i svou smrtí na kříži se zjevil jako vítěz na smrtí, a tak všem, kdo v něho věří, otevřel brány k životu věčnému. Amen.
Požehnání: Pán s vámi. Ať vám Hospodin žehná a chrání vás, ať Hospodin rozjasní nad vámi svou tvář a je vám milostiv, ať Hospodin obrátí k vám svou tvář a obdaří Vás pokojem. Amen.
Píseň č. 88 - 5. sloka

Zdeněk Kovalčík