Neděle 8. 11.

Výzva k bdělosti

8. listopad 2020

23. neděle po sv. Duchu - 32. neděle v mezidobí

Píseň č. 67 - 4 sloky

Ve jménu Otce i Syna (+) i Ducha svatého. Amen.

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi.

Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, Hospodine, pozdvihni mých rukou jak večerní oběť. Žalm 141, 2

Modlitba - tichý rozhovor s Bohem - je velkým darem pro věřící. V ní může obnovovat svou víru a naději. I v této nelehké době. Je třeba prozářit svět svědectvím o Kristu, abychom nejen my, ale i lidé mimo církev rozpoznali fakt, že každý předstoupí před soud, až znovu přijde Pán. Ať Vaše lampy hoří, praví Pán jako ženich, který přichází na svatbu se svou nevěstou, církví. Ta je jeho smíšené tělo - opravdu věrných, dobrých, vlažných, ale i špatných. Kam patříme? Víme o zdroji do našich lamp, abychom nejen sobě, ale ve svém okolí ozařovali cestu dobra, pravdy a krásy? Do světa v různých dobách přicházela a přichází temnota. V podobě nelásky, upřednostňování sebe samých, lhostejnosti, touhy po moci a postavení. To je právě důležité si připomenout právě dnes, kdy tomu je už 400 let od národní tragédie - bitvy na Bílé hoře. Trvala jen hodinu a půl, padlo v ní téměř 2 000 mužů na obou nepřátelských stranách. Ta bitva ale rozhodla o dalším vývoji dějin, připravila start k období, které nazýváme dobou temna. A přece i v této době zablikalo do světa z mnoha stran světlo víry, naděje a lásky. Šířili je ti, kdo zůstali věrni své víře, exulanti, va dalších letech vlastenečtí kněží, zakladatelská generace naší církve, všichni, kdo neúnavně pracovali pro to, aby se navrátila svoboda vyznání, státní samostatnost. Jak nevzpomenout Jana Amose Komenského, jehož 350 lete výročí připadne na příští neděli, další se jménem i beze jména.

Cesta ke svobodě, národní samostatnosti, skutečně demokratickému zřízení, náboženské toleranci byla dlouhá. Dějiny vyprávějí o těžkém zápase, který trval téměř 300 let. Bílá hora. Žijeme již 31 let svobodně v demokratické zřízení, které ovšem také má své stinné stránky. Ale k nápravě poměrů mohou přispět dnes křesťané různých konfesí, včetně nás, příslušníků Církve československé husitské. A to když nebudeme jeden druhým opovrhovat, povyšovat se, upřednostňovat svou věrouku, když budeme hledat cesty k vzájemným setkáním, usilovat o vpravdě bratrské ekumenické sblížení, které bude zjevné v mnoha setkáních při různých příležitostech, také i v tomto čase - při připomenutí bolestného rozdělení po Bílé hoře. Tak tomu bude právě tuto neděli ve výroční den připomenutí si bitvy na Bílé hoře.

V sobotu 7. 11. bude přímý přenos z Bílé hory v TV NOE od 14 do 15:30 hod. V klášteře benediktinek bude vytvořené studio, kde se bude hovořit o Iniciativě a u mohyly na Bílé hoře dva duchovní z církve katolické a protestantské učiní deklaraci smíření. Bude to symbolické vyjádření naší touhy po smíření.

Františka Vrbenská v Českém zápase na tento týden končí své zamyšlení o dědictví Bílé hory těmito slovy: Útěchu přináší, že z popela a krve bojišť vzešly nové požadavky a nové naděje. Nevracejme se ke ctižádostivým a neschopným vůdcům, pro které byl Bůh povětšinou pouze marketingovým nástrojem a víra čímsi jako stranická knížka. Přinesli zkázu a sami ji podlehli. Bůh a skutečné náboženské cítění nesmí a nemohou být použity k politickému kupčení. Před 600 lety byla Čechy utrakvistické, při tom až do konce 16. století zde koexistovalo v míru více náboženských směrů. Zrod samostatné, svobodné republiky, od něhož uplynulo století, to to obohacující soužití obnovil a rozšířil. Kéž není Bílá hora synonymem prohry a ponížení, ale mementem o nehodných vůdcích, nesvornosti, sobectví a malosti.

Sestry a bratři, dříve než přijmeme Boží slovo, ztišme se, zamysleme se nad sebou, přiznejme Pánu všechno špatné, co jsme byli učinili, i to dobré,, co jsme nevykonali. Jen tak nám Bůh odpustí, protože je věrný a spravedlivý.

Pane smiluj se nad námi.

Kriste, smiluj se nad námi.

Pane smiluj se nad námi.

Sestry a bratři, kéž nám Bůh odpustí naše viny a vede nás k životu věčnému. Amen.

Píseň č. 36 - Ve jméno Krista doufáme - 1. sloka

1. čtení - Ámos 4, 18 - 24

18 Běda těm, kdo touží po dni Hospodinově! K čemu vám bude den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem! 19 Jako když se dá někdo na útěk před lvem a narazí na něho medvěd; nebo vejde do domu, opře se rukou o stěnu a uštkne ho had. 20 Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu? 21 Nenávidím vaše svátky, zavrhl jsem je, ani vystát nemohu vaše slavnostní shromáždění. 22 Když mi přinášíte zápalné oběti a své oběti přídavné, nemám v nich zalíbení, na pokojnou oběť z vašeho vykrmeného dobytka ani nepohlédnu. 23 Pryč ode mne s halasem tvých písní, tvé brnkání na harfy už nechci slyšet. 24 Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok.

Píseň č. 36 - 2. sloka

Modlitba: Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám i dnes sílu překonávat všechno zlé, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních a vnějších překážek svobodně sloužit a dosvědčovat tvou moc a slávu. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

2. čtení - 1. List apoštola Pavla do Soluně - 4, 13 - 18

13 Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. 14 Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. 15 Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. 16 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; 17 potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. 18 Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

Píseň č. 36 - 3. sloka

Evangelium - Matouš 25, 1 - 13

1 Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. 2 Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. 3 Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. 4 Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. 5 Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. 6 Uprostřed noci se rozlehl křik: 'Ženich je tu, jděte mu naproti!' 7 Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. 8 Tu řekly ty pošetilé rozumným: 'Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!' 9 Ale rozumné odpověděly: 'Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!' 10 Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. 11 Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: 'Pane, pane, otevři nám!' 12 Ale on odpověděl: 'Amen, pravím vám, neznám vás.' 13 Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Milé sestry, drazí bratři, pokoj vám,

prožíváme čas před závěrem církevního roku, dobu, v níž si připomínáme poslední věci člověka, konečnost naši i celého světa, jakož i příchod spravedlivého soudce na konci dějin. Lidé dnes nechtějí nic slyšet o takových věcech, smrt - ta bude někdy - a co bude, vlastně co nebude, to bude tak vzdáleno, to nás nezajímá. Proč se tím zatěžovat. A přece v hloubi srdce každého - paradoxně i mudrců tohoto věku - je tu a tam přítomný záchvěv obav, ba strachu. Zhoršení zdravotního stavu, šířící se pandemie, zpráva o smrti blízkého ale dokážou vyvést z rovnováhy, ze sebejistoty, z pýchy. A tak my jako křesťané - lidé víry, nezakrývající si uši před poselstvím Božího slova - oproti světu bez Boha a naděje jsme ve výhodě. Kdo dobře slyší, vnímá a žije v intencích Božího slova, nemusí se bát zlého, ba ani smrti. To není planá útěcha.

Konečně to nám dokazuje i Pavlovo slovo z jeho listu do Soluně - apoštol Pavel nechce nikoho nechat v nevědomosti, připomíná, jak to bude s koncem našich dnů i času existence světa. Připomíná Kristova zaslíbení, jež těm, kdo přijali slovo jeho pravdy, není vůbec nesmyslně absurdní. To slovo napomíná i nás - - Věříte-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře spolu s ním přivede k životu. Nelekejte se, nebojte se - příchodu Páně - to je vzkaz pro Soluňany i pro nás - v líčení té rozhodující chvíle, která nastane, i když nevíme kdy. Apoštol v textu využívá tradičních průvodních obrazů konce světa. Tyto obrazy také nám známěji vystupují z prastarého liturgického textu zádušní mše - Requiem - a to v dílech mnohých velikánů mistrů hudby - např. Mozarta, Verdiho, Dvořáka - Dies irae, dies illa - den hněvu, den onen - tuba mirum -hlas trouby archanděla - zvuk Boží polnice- slavnostně uvádějící druhý příchod Páně. Máme tu co do činění s chvílí - kdy se vše od počátku světa dá do pohybu, a to na jasný povel nebeského Otce, zmocňující svého Syna - ke konečnému zúčtování, k soudu, který věrným neublíží.

A právě proto v tomto poznání pro mnohé tajemně budoucího bychom měli obstát, vždyť nemusíme hledat znamení, jak činí mnozí sektáři, my víme a je nám připomínáno, že je nutno žít pro život věčný již teď - na této zemi, to znamená být ve stavu bdělosti. Nespat, nenechat se ukolébat klidem - být bdělý - to znamená dobře pečovat o své dary, které jsme povinni rozhojňovat i o svůj život. Být bdělý, to znamená být ostražitý. Stejně jako voják v poli, stejně jako ti před námi, kteří zakusili na vlastní kůži léta nesvobody, aby nebyli skláceni k zemi. Konečně o té potřebě naší bdělosti, tedy připravenosti, promlouvalo k nám dnešní evangelium. Připomnělo nám, že dnešek již rozhoduje o budoucnosti každého z nás. Slyšeli jsme velebná slova podobenství Ježíše Krista - a to proto, abychom nezůstali v nevědomosti.

Máme tu co do činění s bohatstvím alegorických obrazů, které ovšem jsou vzaty z konkrétního života. Svatba je jedna z nejkrásnějších chvil v životě člověka. Svatba - to je radost a veselí, je počátkem příštího, počátkem nového života. Svatba se bohatě slaví za účasti nejbližších, přátel i známých. A svatba v čase Ježíšových - stejně jako dnes v orientu se odbývá kvůli vedrům vpodvečer. Bylo zvykem, že přítelkyně nevěsty jako družičky se shromáždily v jejím domě, čekaly na příchod ženichův s mládenci a pak průvodem všichni kráčeli do ženichova domu se světly, do domu, kde pro všechny byla připravena bohatá hostina a kde muž a žena se pak stali skutečně jedním tělem. V Ježíšově podobenství o svatbě je vše soustředěno na ženicha - tím ženichem je sám Kristus - přicházející ve svém druhém příchodu na svět. Deset panen - družiček představuje Kristův lid, který na jeho příchod očekává. A přece nejsou všechny stejné, neboť se odlišují. 5 bylo moudrých, rozumných, 5 zase podobenství označuje jako pošetilé, kraličtí přeložili bláznivé. Podle jednoho židovského úsloví rozdíl mezi pošetilým a moudrým: Pošetilý říká, co ví. Moudrý naopak ví, co říká A pošetilost a moudrost se projevují nejen v mluvení, ale také v jednání. Rozumnost je správně se rozhodnou, je do zvážení životní orientace, myslí na budoucnost. A ty pošetilé? Proč jsou nazvány bláznivými? Čekaly společně na ženicha, ale nebyly totiž všechny stejně připravené, bdělé. Držely v rukou svítilnu, ale ne všechny se zabezpečily dobře tím veledůležitým, olejem - zdrojem světla, který v našem podobenství je důležitým znamením, podmínkou spásy. Ty moudré počítaly s tím, že může dojít ke zpoždění, uvědomovaly si, že neznají přesný čas ženichova příchodu, a proto měly s sebou dostatek oleje, který by si mohly přilévat do svých lamp. Představují křesťanský lid, který se neoddává naději v blízký příchod Kristův, ale připravuje se na něj, svým světlem vlastního života ozařují cesty hledajících, tápajících. Ty pošetilé, bláznivé byly jaksi sebejisté - myslely si, že ženich přijde brzo a že jim olej v lampách dostačí. Byly uspokojeny samy sebou. Žily jen pro jeden den, pro prchavý okamžik. Rozumnost a pošetilost jako vlastnosti se vskutku vyjeví. Půlnoc, čas - kdy všichni podřimují, ano, tvrdě spí, všechny zaskočila - vyburcovala - je třeba vykročit za ženichem. Klid se proměňuje v neklid. Vše se dává do pohybu. V našem podobenství jedny panny braly do rukou a dávaly si do pořádku svítidla, ty druhé zjistily, že nemají dostatek oleje, proto žadonily po svých opatrnějších družkách. Dejte nám oleje. Bohužel, ukázalo se, že olej by nepostačoval všem. Sestry a bratři - i to je důležitý rys Ježíšova podobenství - olej - znamená připravenost, která umožňuje Kristovu lidu vejít s ženichem do jeho domu k velké hostině. Olej jako pomůcku ke spasení - k záchraně - si nelze vypůjčit, nelze ani koupit za peníze či zlato. Olej musíme držet a doplňovat, abychom zářili, svítili - a tak ukazovali, že jsme Kristovi. Podmínku spásy totiž drží v rukou každý sám, každý sám rozhoduje o své budoucnosti - mít olej nestačí, musíme mít dostatek oleje, tento přilévat, aby lampy stále zářily. Ptáme se, jak, kde? Modlitbou, slyšením Božího slova, společenství kolem Kristova stolu, skutky milosrdenství a lásky. Jak napsal žalmista Páně -nepřestávat hledat Boha od úsvitu po západ - žíznit po Bohu v této duchovně vyschlé, žíznivé zemi, chválit Boha, přilnout se celou duší k Bohu, znovu si uvědomit a zakusit, že jeho pravice nás drží. Pak se ukáže, že jen takoví obstojí a nebudou zahanbeni a vejdou do domu slávy věčné. Pošetilí a sebejistí tohoto světa nemohou obstát, neboť jsou podobni pannám nepřipraveným, lhostejným, přicházejícím pozdě. Pak svatební dům je zavřen, ženich jejich prosby o otevření vrat domu - neoslyší. Je pozdě. Ženich odpovídá, že je nezná, že s nimi nemá nic společného. A to je slovo největšího odsudku, slovo definitivního odmítnutí, zániku jako trvalého stavu. A ten si mnozí připravují. Což nelze slyšet kolem sebe, nemám čas, až budu starý, pak snad mohu chodit na bohoslužby. Člověk tohoto času povětšinou dává přednost všemu možnému, jen ne setkání s Pánem, ba dokonce toto setkání bezostyšně odmítá, dokonce se tím pyšní a halasně uvádí, jak je svobodný. Pak z toho vyplyne nezájem o potřeby bližních, lhostejnost a nezájem setkávat se, nezájem o věci veřejné. Heslo tohoto času většinové společnosti zní: Starej se sám o sebe, a raději se s nikým se nestýkej. To slovo dnešního podobenství, bděte, buďte připraveni, vždyť nevíte dne ani hodiny se tedy týká nás všech. Netýká se jen konce dějin a časů, ale rovněž konce individuálního - konce každého z nás. Jen ten, kdo je připraven, nalezne dveře ke království otevřené.

Být připraven, znamená nepodcenit své dny z milosti každému dané. Žít čistě, poctivě, duchovně se obnovovat ve zbožnosti a kázni. Začít musíme především u sebe, ve svých rodinách, jen tak může dojít k obnově společenství církve i našeho národa.

Bohudíky za to, že v našem národě máme mnoho svědků i mučedníků Páně, kteří nám cestu bdělosti ukázali a ukazují - neboť uvědoměle přijali Kristovu pravdu a ta pravda je učinila svobodnými. A tak kéž my všichni patříme mezi moudré, rozumné, nepřestáváme čerpat olej do svých lamp, kéž naše lampy vydatně hoří, abychom pak dobře obstáli. Výzvou této neděle je - nenechme zhasit své plameny. Už teď sviťme do tmy našeho světa. Ještě je čas, ještě pozdě není. Naše zamyšlení pak ukončeme slovem básnickým, vznešeným jako evangelium - slovem citlivé duše - zesnulé sestry farářky Boženy Metyšové, rodačky z Litomyšle. Třpytí se hvězdy, denice, jdou na hostinu světice, na svatbu Krále panny jdou, chválíme ty, co moudré jsou. Dostatek vzaly oleje, vše pro věčnost, co dobré je. Co září stále beze změn, čím Ženich má být oslaven. Slavme ty panny ze všech sil, svět jejich plamen nezhasil, jas čistoty a pokory dál svítí, svodům navzdory. Ať v každodenních zápasech vstoupí to světlo do nás všech, ať rozžíhá nás jeho třpyt, ať stejný podíl smíme mít. Amen.

Vyznání víry: Věříme v Boha, který jako věčná Pravda a Láska je Tvůrcem všeho. Věříme, že Bůh v Ježíši Kristu, Synu svém nejmilejším, sebe nám zjevuje a skrze Ducha Kristova k sobě nás vede. Věříme v život dokonalý, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.

Prosíme, aby nás Pán k moudrosti a zralosti vedl a dal nám uvědomit si pravý smysl života. Pane, smiluj se.

Abychom správně nakládali s časem, který nám zde na zemi zůstává. Pane, smiluj se.

Prosíme, za církev Kristovu po celém světě, prosíme za všechny služebníky církve, hlasatele evangelia, za všechny biskupy, kněze, jáhny a kazatele, za rady starších a všechny věřící, veď je, Pane, svým Duchem, aby jejich poctivou službou byla probouzena pravá víra a láska Kristova takto v nás rostla. Pane, smiluj se.

Prosíme za všechny země světa - především za všechny lidi zasažené koronavirem, prosíme za sílu, moudrost a radu pro všechny ošetřující a pečující. Prosíme také za všechny nemocné, za naše seniory, posiluj je ve víře, dej jim zakusit svou lásku - ať se setkávají s dobrou péčí ve svých rodinách, ale také v domovech důchodců a dalších sociálních zařízeních. Pane, smiluj se.

Přivítej ve svém království všechny naše zesnulé - Pane, smiluj se.

Další osobní prosby.

Píseň č. 36 - 4. sloka

Hospodine, upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.

Žalm, 119, 133

Modlitba Páně - Otčenáš

Píseň č. 36 - 5. sloka

Závěrečná modlitba:

Pane, prosíme, abys nás učinil bdělými, abychom s bedry přepásanými a lampami hořícími očekávali tvůj soud a tvé království, jemuž nebude konce. My všichni vyhlížíme stvoření nového nebe a nové země. Tehdy se naše víra promění ve vidění a my spatříme tvou tvář a velikost a všechnu slávu tvé velikosti a moci skrze Krista, Syna tvého jediného a našeho Pána. Amen.

Požehnání: Pán s vámi.

Ať vám Hospodin žehná a chrání vás, ať Hospodin rozjasní nad vámi svou tvář a je vám milostiv, ať Hospodin obrátí k vám svou tvář a obdaří vás pokojem. Amen.

Závěrečná píseň č. 160 - Ve jméno Krista doufáme