26. 4.

MISERICORDIAS DOMINI - 2. neděle po Velikonocích - v pořadí 3. velikonoční

Píseň č. 251 - Radujme se všichni nyní

Ve jménu Otce i Syna(+) i Ducha svatého.

Milost Ježíše Krista, Pána našeho, slavně vzkříšeného, ať je s vámi se všemi.

Hospodinova milosrdenství je plná země. Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem. Aleluja! (Žalm 66, 1 - 2)


1. čtení Skutky apoštolské 2, 14a.36 - 41

Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: 36 Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem." 37 Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?" 38 Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. 39 Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." 40 A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" 41 Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.


Píseň č. 64 - 1. a 2. sloka

Modlitba: Nebeský Otče, tvůj Syn se dal poznat svým učedníkům v lámání chleba. Prosíme, otevři oči naší víry, abychom ho viděli v celém jeho díle vykoupení. Ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom všichni s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Amen. 

2. epištolní čtení 1. list apoštola Petra 1, 17 - 23

17 Jestliže 'vzýváte jako Otce' toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. 18 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, 19 nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny 20 byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. 21 Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu. 22 Když jste nyní v poslušnosti přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte. 23 Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.

Píseň č. 64 - 3. sloka

Evangelium Lukáš 24, 13 - 35

13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, 14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. 15 A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. 16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. 17 Řekl jim: "O čem to spolu cestou rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku. 18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!" 19 On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, 20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. 21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. 22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu 23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. 24 Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli." 25 A on jim řekl: "Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?" 27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. 28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. 29 Oni však ho začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi. 30 Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. 31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. 32 Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?" 33 A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. 34 Ti jim řekli: "Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi." 35 Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sestry a bratři, pokoj vám.
Je čas příhodný, vyvolený a vzácný, který dává nám opět šanci slyšet slovo o pokračování velkého velikonočního příběhu, dnes o emauzských učednících, kteří se v mnohém podobají nám. Nastavují nám zrcadlo. Malomyslnost, malá víra, které mají být vymýceny. A kým? No přece Vzkříšeným Pánem, který zvítězil na zlem a smrtí. Jak přečasto na to zapomínáme. Proto i dnes je dobré potěšit se povzbuzujícím slovem na naše cesty, abychom nabrali sílu a odvahu pro dny zkoušek, které přicházejí na každého z nás. Poselství dnešního dne nám ukazuje platnost Písma, poselství, jež bylo tak drahé našim otcům a matkám, dávným předkům. Konečně i místní lokalizace dnešního evangelního příběhu - Emausy mnohé napovídá. I když třeba někteří ten úžasný příběh neznají a přece - když se vysloví toto slovo - pak si snad vzpomenou. Emausy? To je přece někde v Praze? Není to ten zvláštní kostel s betonovými, zvláštně pokroucenými věžemi? Nejen to, byl to a je klášter s bohatými tradicemi, jejž založil Otec vlasti - císař Karel IV. v r. 1347, do něhož povolal z Dalmácie a Chorvatska benediktiny východního obřadu s cílem obnovit slovanskou bohoslužbu a zároveň upevnit slovanské vztahy. Ten počin měl také přispět k odstranění bolestného rozkolu mezi západní a východní církví z r. 1054. Dílo našeho nejúspěšnějšího Čecha se zdařilo, klášter byl vysvěcen na velikonoční pondělí 29. března 1372, kdy se právě tehdy četlo evangelium o zjevení Krista učedníkům v Emausích. Není bez zajímavosti, že tamní klášterní komunita v období husitských válek přijala kalich, a tak tento klášter se stal husitským. Toto duchovní centrum prožilo své vzestupy i pády. K největším zkázám patřil ničící nálet amerických letadel 14. února 1945. A přes tuto zkázu podařilo se s velkým úsilím mnohé zachránit a obnovit, aby zdi, fresky v křížové chodbě, Císařská kaple i chrám znovu oslovovaly i současné generace, aby vypovídaly o skvělé úrovni duchovních tradic - o vztahu ke Kristu - tomu Ukřižovanému a třetího dne slavně Vzkříšenému. Aby lidé ztrápení, okolostojící, hledající i ti zatvrzele popírající Boží lásku zjevenou v Ježíši Kristu nalezli víru našich předků, z níž povstala vzdělanost a vyspělá kultura.
Emausy - byla malá vesnička vzdálená od Jeruzaléma 60 honů - tj. asi 11 km - o níž nemáme přesnější údaje. Stala se místem úžasného setkání, které zahnalo strach, dalo vzklíčit důvěře a prohloubilo a prohlubuje víru. Dva z širšího okruhu Ježíšových učedníků prchají ve strachu z Jeruzaléma. Byli zklamaní, neboť ten, v něhož tak doufali, jak si mysleli, prohrál. Byl ukřižován, zemřel potupnou smrtí. V hlavách se jim míhalo - jak je to možné? Co a proč se to stalo? Pryč. A tu náhle k těm učedníkům se někdo přidal. Zcela nečekaně. Oni ho hned nepoznali. Ale i nám se to může stát, že hned nerozpoznáváme. I nám stejně jako těm dvěma jakoby něco brání prohlédnout. Moc často si přejeme, aby vše se dělo podle našich přání, tak jak si představujeme a přejeme. Třeba bychom byli rádi - aby církev byla velká, silná. Ale zjišťujeme, že těch opravdických křesťanů je dost málo, podléháme depresím, strachu a také utíkáme se slovy. Nemá to vůbec cenu. Mnozí ztrápení osobními problémy - jsouce unaveni, míjejí společenství církve se slovy. Mám strach, mám přímo fóbii z lidí. Raději budu sám. Jsou plni svého osobního zármutku, zahleděni do sebe, podobni truchlícím pozůstalým. Ale zapomínají na to, že do sborového společenství nechodíme kvůli lidem, ale kráčíme kvůli tomu, kdo se za nás obětoval a kdo nám otevřel naději na život, který zde na této zemi se začíná a na věčnosti své naplnění má. A tu pak se děje stejně jako před téměř dvěma tisíci lety, že i dnes přichází někdo, kdo ví o našich zklamáních a bolestech. Oslovuje nás. O čem to rozmlouváte? Na co myslíte? Ty dva učedníky také zasáhla zpráva o prázdném hrobu, ale bohužel stejně jako leckteří z nás tomu zcela neuvěřili. Ale přece - oni se potřebovali vypovídat, jak se říká na Moravě - vyžalovat se, svěřit se se svými obavami a strachy. A tu najednou někdo se k nim přidává, jde s nimi. Oni poznali, že se ho nemusí vůbec bát, že je dobrý a laskavý, trpělivý, ochotný naslouchat. Mohou se vypovědět ze všeho. Prchající učedníci vylíčili své zklamání a Pán na to laskavě jim odpovídal. Jak? Slovy Písma. Vždyť tam to všechno je. Kdo čte, slyší Písmo, ten snadněji prozře, uvěří, nabere sílu a může dosvědčovat. K tomu vedl Pán Ježíš emauzské učedníky, k tomu vede i nás. Ten zatím pro ně neznámý, než-li ho poznali, jim odpovídá i na vskutku všetečné otázky. Ti emauzští s sebou nesou zprávu. Někteří o něm mluvili, viděli ho ale je to pravda? A proto přišel rozhovor o svědectví Písma, který je zbavil falešných představ, iluzí.
Byl to Bůh, který určil, že Ježíš musí nejdříve umřít násilnou smrtí a pak bude oslaven. Čteme - začal od Mojžíše a proroků. Asi zazněla slova - třeba z 5. Mojžíšovy - Hospodin Bůh ti povolá z tvého středu proroka, jeho budete poslouchat. Nebo slovo o trpícím služebníkovi, jak jsme slyšeli o Velkém pátku z Izajáše proroka, nebo slovo téhož proroka o tom, že Hospodin se ujímá svých - neboť je to ten, který navždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře. Svůj lid zachrání tím, že sejme potupu z něj. Atak i my zakoušíme stejně jako emauzští, že se zjevením Vzkříšeného přichází pokoj, srdce neklidně tepoucí se dostává opět do pravidelného rytmu. A pak je tu důvod k radosti, k šíření naděje. Cesta toho neznámého ale vedla dál, On není tu totiž jen pro jednu skupinu poutníků. Ten zatím neznámý učinil těm dvěma velkou radost v tom, že se nechal přemluvit k společnému stolování. Touha po setkání je vyjádřena prosbou, která je zároveň přáním. "Pane, zůstaň s námi." Ono totiž k opravdovému poznání dochází teprve ve společenství s Kristem. To je vrchol evangelia - dobré zprávy. Pane, zůstaň s námi, neboť i náš den se připozdívá. Vždyť i nás obklopuje temná noc - což biblicky je obrazem ohrožení a smrti. A kde najít jistotu. Jen ve světle Kristově - v tom, který stále přichází jako host a mění se v laskavého hostitele. A pak stejně jako emauzským učedníkům mohou být naše oči otevřeny. Všude tam, kde se láme chléb a podává, chléb, který sílí srdce a duši. Tím chlebem je Kristus sám. On přichází a nenápadně odchází. Ale ta zkušenost - že Pán je se svými - je stále přítomná. Učedníci se již beze strachu navrátili do Jeruzaléma, neboť se jim otevřely oči, poznali svého Pána. Navrátili se a nenechali si onen zážitek, onu zkušenost naplno rozhořelé víry pro sebe. Oni o tom vypravovali. I my máme vlastní zkušenost ze setkávání s Pánem předávat, svědčit o něm, který, jak napsal apoštol Petr, nás vykoupil ne pomíjitelnými věcmi, stříbrem, zlatem, nýbrž svou krví jako beránek bez vady a bez poskvrny. A proto může pak dojít bez obav k návratům do běžného života. A tam můžeme svědčit slovy i skutky, že víme, komu jsme uvěřili a kdo je naším Pánem. Ten, který zahání strach, ten, který potěšuje, posiluje, přichází k nám, kříží naše cesty - jen lze prosit o to, abychom po něm opravdu toužili, a s ním se nemíjeli. Protože minout se, to znamená znejistění, prohloubení strachu a obav. Příběh emauzských učedníků nám tedy znovu ukázal, že být s Kristem, to je radost a naděje.
Sestry a bratři. Pán skutečně vstal z mrtvých. I dnes k nám přichází. K jeho rozpoznání však potřebujeme oči, které otvírá sám Bůh. Bohužel většina lidí ho nevidí a nechce vidět. Leckdy rozpoznání Vzkříšeného není samozřejmé ani pro ty, kteří znají Ježíšův příběh. Proto prosme na každý den, za milost i dar setkávání s Pánem - v našich srdcích, v našich domácnostech i v církvi. Je to On, kdo v každém dni nám otevírá Písmo a láme chléb života. To jsou naše Emauzy. Krásně to vypověděl ve svém básnickém textu Cestou náš br. farář Zdeněk Svoboda, který pak zhudebnil do podoby křesťanského songu br. farář Luboš Svoboda.

Šli cestou, šli pěšky, mysleli na smrt na kříži,
Život jim zdál se příliš těžký, náhle jim kdosi cestu překříží.
Byl to Pán a nepoznán, šel s nimi cestami tesklivými
A ten král vzal jim žal a místo něho radost dal.

Jdem cestou, jdem pěšky, neseme balvan potíží.
Život nám zdál se někdy těžký,
náhle nám kdosi cestu překříží.
Je to Pán a nepoznán, jde s námi cestami necestami.
A ten král vzal nám žal a místo něho radost dal.

Je to Pán Ježíš Kristus, který nám dal rozpoznat - co je dobré a co je podružné. Dobré je to, abychom se skrze přijetí Vzkříšeného proměnili, odstranili starý kvas hříchu - špatnost nešlechetnosti, sobectví, nelásky - proto slavme tento stále trvající velikonoční čas radostně. Každý závodník touží po vítězství na dráze, stanout na stupních slávy. Kdo s Kristem žije a Krista přijímá do programu svých všedních dnů, ten - věřte - jak ukazují zkušenosti emauzských i našich vzácných, četných svědků Páně - určitě zvítězí. Amen

Vyznání víry:
Věříme v Boha, který jako věčná Pravda a Láska je Tvůrcem všeho. Věříme, že Bůh v Ježíši Kristu, Synu svém nejmilejším, sebe nám zjevuje a skrze Ducha Kristova k sobě nás vede. Věříme v život dokonalý, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.

Náměty pro přímluvy: možno doplnit
Prosíme za církev Kristovu po celém světě, prosíme za všechny služebníky církve, hlasatele evangelia, za všechny biskupy, kněze a jáhny a kazatele, za rady starších a všechny věřící, veď je svým Duchem, aby jejich službou byla probouzena pravá víra a láska Kristova a mezi námi rostla - Pane, smiluj se
Prosíme za dar víry - Pane, smiluj se
Prosíme za to, aby Kristovo vzkříšení našimi srdci proniklo a k životu věčnému nás přivedlo - Pane, smiluj se
Prosíme za naše rodiny i za všechny, které nosíme ve svých srdcích - Pane, smiluj se
Prosíme za naše děti a mládež, dej, aby se setkali s těmi, kteří jim zvěstují Krista, aby se rozhořela jejich víra a aby přijaly Ježíše Krista do svého života - Pane, smiluj se
Prosíme za nemocné, za naše seniory, posiluj je ve víře, dej jim zakusit svou lásku, ať se setkají s dobrou péčí ve svých rodinách, ale také v domovech důchodců a sociálních zařízeních - Pane, smiluj se
Prosíme za všechny země světa a za všechny lidi zasažené koronavirem, za všechny pozůstalé, kteří byli zasaženi smrtí svých blízkých a milovaných - Pane, smiluj se
Prosíme za lékaře, zdravotnický personál, všechny pomáhající - policisty, hasiče, posiluj je a chraň je a žehnej jim - Pane, smiluj se
Pane, prosíme za déšť, aby svlažil suchou zemi - Pane, smiluj se
Přivítej ve svém království všechny zesnulé - Pane, smiluj se
Další osobní prosby

Píseň č. 64 - 4. a 5. sloka


Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Aleluja. Žalm 63, 1


Modlitba Páně - Otčenáš


Učedníci vypravovali, jak se jim dal poznat, když lámal chléb. Aleluja. Lukáš 24, 35


Modleme se:
Bože, děkujeme, že jsme v Kristu od tebe dostali milost nového života. Dej, ať jsme vděčni za tento tvůj dar i za to, že se opět letošních Velikonocích mohla naše víra rozhořet podobně jako emauzských učedníků, víra, která zahání malomyslnost a strach skrze tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Amen

Požehnání: Pán s vámi. Ať vám Hospodin žehná a chrání vás, ať Hospodin rozjasní nad vámi svou tvář a je vám milostiv, ať Hospodin obrátí k vám svou tvář a obdaří Vás pokojem. Amen.

Píseň č. 64 - 6. sloka