Neděle 18. 10.

Neděle 18. 10. 2020 - domácí pobožnost

20. neděle po sv. Duchu - 29. neděle v mezidobí

K tobě volám a odpovíš mi, Bože, nakloň ucho, slyš, co říkám. Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel. Žalm 17, 6.8

Sestry a bratři, prožíváme opět další zkoušku v podobě přicházející 2. vlny pandemie COVIDU 19. Byla přijata zodpovědnými činiteli další opatření, která mají chránit před šířením této choroby. K tomu patří i omezení počtu setkávajících se lidí, což se týká i bohoslužebných shromáždění. A tak tuto neděli - stejně jako v jarních měsících - se ale můžeme ale setkat s naším Pánem. Dostává se Vám opět do rukou domácí pobožnost s texty Písma, kázáním, modlitbami i písněmi, které si můžete zazpívat. Tedy i my spolu s žalmistou Páně v čase přicházejících zkoušek vznášejme prosby, doufajíce, že budeme vyslyšeni. Jen v Boží blízkosti můžeme zakusit bezpečí, posilovat se v naději proti beznaději, která tak často vchází v dobách ohrožení do lidské pospolitosti. Dnešní texty Písma nás oslovují. Přichází k nám evangelium, jak Píše apoštol Pavel do Soluně, nejen ve slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Uprostřed tísně přijímejme i dnes slovo víry v radosti. Vždyť ono nás vede k zodpovědnosti - za naplnění našeho poslání i v tomto čase: vyjadřovat vděčnost Bohu za každý den naplněný modlitbami a přímluvami, služebností potřebným, prací pro růst Božího království, láskou, jež se neptá, co za to. To nechť je naše daň poctivého, věrohodného křesťanství, které i skrze nás mohou lidé znovuobjevit a přijmout.

Píseň č. 87 - Pane, co ti nabídnout

Ve jménu Otce i Syna (+) i Ducha svatého. Amen.

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi.

Sestry a bratři, dříve než přijmeme Boží slovo, ztišme se, zamysleme se nad sebou, přiznejme Pánu všechno špatné, co jsme byli učinili, i to dobré,, co jsme nevykonali. Jen tak nám Bůh odpustí, protože je věrný a spravedlivý.

Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.

Kéž nám Bůh odpustí naše viny a vede nás k životu věčnému.

Píseň č. 24 - Až posud nám pomáhal - 1. sloka

1. čtení - Izajáš 45, 1 - 6 1 Toto praví Hospodin o svém pomazaném, o Kýrovi: "Já jsem ho uchopil za pravici, pošlapu před ním pronárody, rozvážu opasky na bedrech králů, zotevírám před ním vrata, brány už nebudou zavírány. 2 Já půjdu před tebou, vyrovnám nerovnosti, rozrazím bronzová vrata, železné závory zlomím. Tobě dám poklady v temnotě skryté i sklady nejtajnější a poznáš, že já jsem Hospodin, který tě volá jménem, Bůh Izraele. 4 Kvůli svému služebníku Jákobovi, kvůli Izraeli, vyvolenci svému, jsem tě zavolal tvým jménem; dal jsem ti čestné jméno, ač jsi mě neznal. 5 Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, 6 aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není.

Píseň č. 24 - Až posud nám pomáhal - 2. sloka

Modlitba: Hospodine, Bože náš, ve svém Synu jsi zjevil svou slávu mezi národy. Prosíme, ochraňuj svůj lid rozptýlený a ztrácející naději. Dej, aby vytrval ve víře a vyznávání tvého svatého jména skrze Krista, Syna tvého jediného a Pána našeho. Amen.

2. čtení - Z 1. listu apoštola Pavla Tesalonickým 1, 1 - 10 1 Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj. 2 Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; 3 před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista. 4 Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, 5 neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. 6 A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého. 7 Tak jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Achaji. 8 Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Achaji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. 9 Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému 10 a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

Píseň č. 24 - Až posud nám pomáhal - 3. sloka

Evangelium Matouš 22, 15 - 21 15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. 16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?" 18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár. 20 On jim řekl: "Čí je tento obraz a nápis?" 21 Odpověděli: "Císařův." Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu." 22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milé sestry a drazí bratři, pokoj Vám,

Žijeme ve světě, ve kterém se na nás hrnou četné problémy, nejrůznější krize vztahů, politická nekulturnost, ohrožení v nejrůznějších podobách - nyní opět, jak již jsme si připomněli v podobě šířící se nákazy pandemické nemoci COVID 19. Právě proto jako navýsost aktuálně zazněla úvodní píseň dnešní bohoslužby - Pane, co ti nabídnout? Co prospívá nejen mně, ale i Bohu, bližnímu a takto i společnosti? Jako bychom i dnes stáli na rozcestí, rozhlíželi se a hledali správný směr. Nedokážeme ho najít sami, k tomu potřebujeme směrnici, kterou nám dává Hospodin, ten, který je pánem dějin a času. Ten, který si leckdy volí také lidské nástroje, aby dosvědčovali jeho moc a spravedlnost od času povolání praotce Abraháma až do dnešních dnů. Bůh povolal proroky i dokonce mnohé vládce, aby uskutečňovali ve světě jeho vůli, dokonce zdánlivě i ty, kteří neznají sice ještě jeho jméno a přece mají sloužit v jeho jménu. To konečně ukázalo 1. čtení z proroka Izaiáše, které dávalo útěchu, předpovídalo neskutečné, svobodu, materiální a především duchovní obnovu, znovuvybudování nového Jeruzaléma a Božího chrámu po letech babylonského zajetí. Bůh si k tomu použil neobvyklého nástroje - pohanského perského krále Kýra, který vládl 557 - 529 př. Kr. Kýros, vítěz nad Babylónem, byl povolán k neobvyklému úkolu, je pomazaný a v tom smyslu uschopněn k tomu, aby Izraeli přinesl osvobození. Hospodin Kýra bere symbolicky za ruku, vede ho, povolává ho jménem. A to vše kvůli lidu, který má Bohu sloužit - kvůli lidu, na němž Hospodinu i přes jeho poklesky a pády Hospodinu záleží. Do dějin zaznívá - chystá se něco, co přinese nejen svobodu národu, ale též ozřejmí všem poznání, že Hospodin je opravdu jediným Bohem, svrchovaným a mocným, mimo něho žádného není, zřetelně se ukáže, že bůžkové Babylónu jsou jen neživé, bezmocné modly. Proto sluší se povždy vzdávat Hospodinu chválu a čest. Sestry a bratři, dějiny jsou naplněny konflikty z touhy po moci, nabytí světovlády porušováním Božích přikázání. Zdálo se leckdy - podobně jako v situaci Izraelitů, že Bůh mlčí. Mnozí jste zažili vzestupy a pády uplynulého XX. stol. Bohudíky za to, že i našemu národu byli povoláni velcí mužové, kteří dovedli nás ke svobodě, nové prosperitě, demokracii. 1. president Osvoboditel TGM se svými nejbližšími spolupracovníky Dr. Edvardem Benešem, Milanem Rastislavem Štefánikem, což si opět připomeneme už za 10 dnů 28. října. Pak před 31 lety nenápadný, tehdejším režimem pronásledovaný dramatik Václav Havel. Odpovědí na jejich skutky, slova povzbuzení byl zájem o věci veřejné, touha po obnově. Ale bohužel lidská paměť je krátká, všelijaké aféry, pletichy vzbuzují nedůvěru, a tak lidé se poohlížejí po někom, kdo halasně promlouvá, slibuje, kdo je mocný, a to díky svému promyšlenému podnikání, které přináší obrovský zisk. Spoléhání většiny na halasně promlouvajícího jedince vždy v dějinách přinášelo ale postupně vystřízlivění, ba zklamání. A tak máme, co jsme chtěli, protože ne všichni konáme to, co máme konat. Žijeme v demokratickém státním útvaru - republice - tj věci veřejné, ve společnosti pluralitní - vícenázorové. Máme mnohá očekávání, která se jeví leckdy jako zmařená. Ale přece milujeme svou vlast. Uvědomujeme si přes různost představ, názorů, postojů nám záleží na dalším vývoji státu. A ten stát, ať ho zastupuje ten či onen, také od občanů dosti očekává. Nabízí se otázka, co, jen daně? Jako křesťané - minoritní skupina v naší společnosti - patříme také do množiny často nespokojených. Ptáme se, co bude, jak dál, kam to spěje? Kdy je třeba poslouchat Boha a kdy lidi - tak se ptali už první křesťané. Jednoduchá řešení, jak se chovat v kritických situacích, nikdy neexistovala. Co bylo, to bylo povědomí o Boží spravedlnosti, která jednou vyjeví na světlo všechno špatné, zlé, vědění o mravním řádu přikázání, jež jsou směrnicí pro plnohodnotný život, uvědomění si hříšného, jež nás vzdaluje od Boha, neskonalé pravdy a lásky. Křesťanství bylo ještě v nedávné minulosti označováno jako náboženství pasivity, odvádějící od zájmu o věci veřejné, neboť prý věřící křesťan je fixován na jakési šalebné očekávání věčné blaženosti. Neznalost Písma sv., neporozumění Písmu vyvolávaly a vyvolávají řadu nedorozumění. A to se nám staví před oči i v souvislosti s dnešním evangeliem - perikopou nazvanou spor o daň císaři, která navazuje na čtení minulé neděle - pozvání na hostinu. Neboť Ježíšovo slovo: mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán - pobouřilo posluchače tehdejších duchovních špiček společnosti. V oněch slovech Ježíš ostře kritizoval životní a náboženskou praxi farizeů. Slyšeli jsme jeden z výrokových příběhů, kdy sami Ježíšovi nepřátelé jej chtějí chytit do pasti, znemožnit ho, najít si důvod pro jeho fyzickou likvidaci. Byli to herodiáni, stoupenci židovského panovnického rodu, přicházejí, aby ho chytili za slovo. Staví se úlisně, oslovujíce Ježíše - mistře. Vemlouvají se, lichotí mu - že je pravdivý, že jeho slova a skutky jsou v souladu, že se jen tak nedá, že je přímý v hodnocení a že má ten nejniternější vztah k Bohu. A pak přichází útok ve formě otázky? Je dovoleno platit daň císaři nebo ne? Ta otázka byla záludná, provokující z mnoha důvodu. Římané si osobovali právo platit peníz daně za hlavu každého obyvatele římské říše. Bylo to pro židy ponižující z mnoha důvodů, Jednak platbou se stvrzovala okupace Palestiny, jednak na minci - denáru byl vyobrazen portrét císařův, který byl vypodobněn jako bůh sedící na olympském trůnu, dokonce nápis na minci císaře Tiberia označoval vladaře za boha. Jasný rozpor s přikázáním - a s poznáním, že jediný je Bůh. Placení daně vyvolávalo odpor, vznikaly kvůli němu i vzpoury. Všichni očekávali Mesiáše, který by zahrnul do svého politického programu též odmítnutí této potupné daně. Vyslovil-li by se Ježíš proti placení daně, byl by důvod jej udat u římské moci. Vyslovil-li by se pro placení daně, byl by důvod jej očernit jako zrádce ve vlastním národě. Buď tedy Ježíš narazí u Římanů, nebo u vlastního národa. Zdálo by se, že není jiného východiska. Ta provokativní otázka byla ale zcela nesmyslná - protože Ježíš nikdy žádné peníze neměl, nehromadil a ani je vůbec nepotřeboval. Ježíš poznal - že je pokoušen, a tak formuloval proto otázku, ve které vytkl tazatelům jejich vlastní pokrytectví. Ukažte denár, čí je obraz a nápis?, ptal se. V odpovědi císařův se zračilo uznání toho, že jejich území je pod správou římské říše, patří císaři, jehož obraz je na minci. V podobě daně se vrací císařův majetek, tím se nic neděje proti Boží vůli. Co je císařovo, dávejte císaři a co je Božího, dávejte Bohu. Ježíš v odpovědi šel dále. Věřící člověk má plnit nejen své povinnosti vůči státu, společnosti, ale také vůči Bohu. Jedna povinnost v žádném případě nepřekáží druhé. Vladař v každém čase - tedy i dnes - není bůh, jemuž by se měli lidé klanět, absolutní nárok na poslušnost má jen Bůh, jemuž náleží úcta. Ježíšův učedník ale nemá být v žádném případě pasivní, vždyť přijal na sebe s poznáním Boha v Kristu jho, budovat království Boží už zde na této zemi. A to se jen tak nevybuduje samo, nic neděláním, brbláním, stěžováním si, nechozením k volbám. Pasivita ubližuje, brání běhu na dlouhé trati. Budovat království, to znamená být odpovědný - jak? Věřící křesťan má šanci: vzdávat chválu Bohu, prosit v modlitbách, přinášet přímluvy za svět, za povolání dobrých, čestných politiků, a na druhé straně musí se rozhodovat, na základě vlastního svědomí. Snad jsme se i my v těchto dnech podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí rozhodli. Pokud máme schopnosti, jsme-li při síle, zdraví je nutné přijímat účast na dění věcí veřejných a také nebát se označovat - co je dobré a co je zlé, co prospívá a co škodí. I to je náš úkol, který vyplývá z Ježíšova výroku, dávejte císaři co je císařovo a Bohu, co je Božího. Tento Ježíšův výrok byl v dějinách zneužíván - jen vzpomeňte na panovníky - absolutistické vladaře - kteří konali a vládli tzv. z Boží milosti. Byli jsme a jsme svědky také jisté nerovnováhy mezi státním - politickým - a Božím - náboženským - to jsou dvě misky vah. V minulém režimu vládl strach, a ta miska Boží byla vyprázdněna odchody z církve, vehnáním křesťanů jen za zdi kostelů a sborů. Tak vznikla obrovská nerovnováha ve společnosti. Mnozí by si bohužel přáli tento návrat. Víme také, že u některých sektářů zase vládne názor, že zájem o věci veřejné údajně vzdaluje od Božích věcí, a proto se zakazuje jejich členům volit, přijímat funkce ve veřejné správě, což je scestné. Na druhé straně pokusy implantovat věci Boží na misku společenskou může být také cesta do pekel, což ukazují islamistické tendence. Sestry a bratři, Ježíšovi pokušitelé, když uslyšeli jeho podivuhodné, moudré slovo, mlčky odešli. Zmlknutí a odchod znamenaly uznání jejich vlastního nezdaru. I my se v čase, kdy křesťané jsou v menšině, jsou mnohdy posmívání, můžeme něco takového zažít. I ti posměváčci a hanitelé Krista a jeho církve mohou mlčky odejít, zakusit vlastní nezdar. Kdy? Tehdy bude-li naše křesťanství věrohodné, když se rozzáří naše devízy - víra, naděje, láska - v nás a mezi námi, když toto ovoce bude patrné na každém z nás, v každém dni a když vykročíme z izolace, zajímajíce se také o věci veřejné podle měřítek ne lidských, ale podle měřítek Božích. Nebát se a nekrást, poctivě pracovat. Žít plně, aktivně, společensky lze i s Bohem, který nám dává i nyní - na tomto rozcestí jasný směr a cíl. Nuže, chutě ku práci. Amen.

Vyznání víry: Věříme v Boha, který jako věčná Pravda a Láska je Tvůrcem všeho. Věříme, že Bůh v Ježíši Kristu, Synu svém nejmilejším, sebe nám zjevuje a skrze Ducha Kristova k sobě nás vede. Věříme v život dokonalý, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.

Náměty na přímluvy:

Prosíme za církev Kristovu po celém světě, prosíme za všechny služebníky církve, hlasatele evangelia, za všechny biskupy, kněze, jáhny a kazatele, za rady starších a všechny věřící, veď je, Pane, svým Duchem, aby jejich poctivou službou byla probouzena pravá víra a láska Kristova takto v nás rostla - Pane, smiluj se.

Prosíme za naše rodiny i za všechny, které nosíme ve svých srdcích - Pane, smiluj se.

Prosíme za všechny učitele, vychovatele i rodiče dětí, aby zvládali distanční výuku a prosíme za děti a mládež, aby všichni využili tohoto času ke vzdělávání, ale také jim dán do jejich života vzor pro nalezení víry v Pána Ježíše - Pane, smiluj se.

Prosíme za všechny země světa - především za všechny lidi zasažené koronavirem, prosíme za sílu, moudrost a radu pro všechny ošetřující a pečující. Prosíme také za všechny nemocné, za naše seniory, posiluj je ve víře, dej jim zakusit svou lásku - ať se setkávají s dobrou péčí ve svých rodinách, ale také v domovech důchodců a dalších sociálních zařízeních - Pane, smiluj se.

Přivítej ve svém království všechny zesnulé - Pane, smiluj se.

Další osobní prosby.

Píseň č. 24 - 4. a 5 sloka

Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval. Žalm 119, 47 - 48

Modlitba Páně - Otčenáš

Oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, aby je vysvobodil, naživu je zachoval. Žalm 33, 18 - 19

Modlitba: Pane, i dnes ti děkujeme za tvé Slovo, jež nám dalo opětovně poznat to, jak prožívat poctivě a spravedlivě své dny, které nám z milosti dáváš, jakou poctivou daň máme odevzdávat tobě i společnosti. Kéž naše víra se snoubí vždy se skutky, které jsou tím nejhodnověrnějším svědectvím o tvé velikosti a slávě skrze Krista, Pána našeho. Amen.

Požehnání: Pán s vámi.

Ať vám Hospodin žehná a chrání vás, ať Hospodin rozjasní nad vámi svou tvář a je vám milostiv, ať Hospodin obrátí k vám svou tvář a obdaří vás pokojem. Amen.

Píseň č. 133 - Bože velký, jehož zákon svatý